ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Září 2012

Dobrodružství začíná

15. září 2012 v 13:59 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Tak a je to tady.Nastal onen osudný den.Odjíždíme na lyžák.
Byly jsme tu dřív,aby jsme si mohly chytit místa vzadu.To jsme ale dělat nemusely.Všichni se spíš tlačily k Vandě a zaplavovaly ji otázkami typu:,,Kde je Bea?" nebo ,,Co je s Beou?"
Jestli jsme vám to ještě neřekly,Vanda a Bea jsou dvojčata.Jsou úplně stejné ale chodí jinak oblečené,jinak učesané a nemají se moc v lásce.Vanda jim všem odpověděla,spíše to rozkřikla přes celý autobus:,,Bea leží doma s chřipkou.Nevím proč se o ni najednou tak zajímáte."Po této odpovědi si zvědavci začaly hledat místa.Měly smůlu.Na zadních sedalech už jsme seděli my.
Vedle nás si sedly ještě Pája a Kája a pátou sedačku obsadla naše příruční zavazadla.
Když si všichni posdaly, objevil se Miky.Nikdo se mu neobtěžoval říct, že je jeho holka nemocná. Viděl Vandu a to mu stačilo, protože si myslel že to je Bella, a tak zamířil k volnému místu které mu držel Tadeáš.
Posadil se a autobus se začal pomalu ale jistě rozjíždět.Kája a Pája si začaly vykládat o Jirkovi a tak jsme si nasadily sluchátka a poslouchaly na MP3 naše hitovky.
Asi po deseti písničkách přišla naše oblíbená-SMILE.Když se blížila polovina písničky, všimli jsme si, že je kolem nějaké ticho.Zdělaly jsme si sluchátka a viděly jsme,jak se na nás celá třída dívá.Od Káji a Páji jsme posléze zjistili, že jsme zpívaly krapet falešněji.
,,Už jsme tady!!"ozvalo se velmi hlasitě přes celý autobus. Všichni spolužáci se na nás přestaly dívat,brali si svá příruční zavazadla tlačili se u východu z autobusu.Když jsme se z autobusu vytlačili, vytvořila se velmi dlouhá řada u zavazadlového prostoru.

Úžasná zpráva

11. září 2012 v 17:06 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Byl den jako každý jiný.Přišla paní učitelka, my jsme se postavili a odříkaly to naše:Dóóóóbrýýýýý dééééén pááááááánííííííí učitelko.Učitelka se na nás usmála, protože věděla že to děláme jen ze srandy.Máme pověst nejbláznivější třídy na škole.Taky jsme si ji dlouho budovaly.Celých 22 měsíců a 2 dny.A jak jsme se posadili,tak to oznámila.Tím to myslíme...LYŽÁK.
Všichni začali radostně pokřikovat.Třídou se ozývalo:,,JUPÍÍÍÍ!!!" nebo ,,Konečně.Smysl mého života je naplněn."Jen pár vyjímek se krčilo v lavici.Nakonec jsme zjistily, že těch pár vyjímek na lyžák nejede.Hurááááááá!Teda vlastně jsme chtěly říct:,,To je škoda".No ale nekažme si radost.
Za týden jedeme na lyžák.Ale kam?Do tříhvězdičkového luxusního hotelu do Krkonoš.Tříkrát hurá.
A pak to všechno začalo.Týden plný příprav, těšení a balení.A tím balením nemyslíme balení lyží a oteplováků ale lovení kluků. Ale to bude trochu těžší.Jednak:ve třídě je nás 9 kluků a 21 holek a na lyžák jede 8 kluků a 14 holek.Asi se o ně poperem.Nebo kluci o nás?
My jsme se zaměřili hlavně na ty nové kteří přišly na začátku roku.Jsou to trojčata.Kristián a Kryštof.Ještě mají sestru Kamilu, ale na tu jsme se zaměřili jen kámošsky.Nikdo si jich nevšímal a tak jsme si je vzaly pod svá křídla.
Tím my myslíme my Kikina a Týna dvě nejlepší kámošky už celých 27 měsíců.Na začátku Primy jsme si padly do oka (jako kámošky samozřejmě), protože máme stejná jména.A pak se k nám připojili ještě Pája a Kája.Teď jsme kamarádky na život ale na smrt asi ne.
Pája a Kája si nás někdy nevšímají a tak si za trest nevšímáme my jich.Ha.Všechno se v našem kamarádství točí kolem Kalolínky a jejího vysněného miláčka Jižíčka.Jenom tak mezi námi, je pěkně hnusný.A tak jsme se spíš rozdělily na Káju a Páju a na Kikinu a Týnu. Ale jelikož v hotelu jsou pokoje po čtyrech,musíme být spolu.V polovině Primy už jsme si to zamluvily, tak už to nejde odřeknout.
Ale nám to nevadí. Chcete něco vědět?Jirka je stejně pěkný ehm,ehm,ehm. Zato Kryštof a Kristián,to je jiné kafe.Jenom pro pořádek mně-Týně se líbí Kryštof a mně Kikině se líbí Kristián.Nemůžeme si nic závidět, protože oba kluci jsou navlas stejní.Stejně krásně vypadají,jsou stejně krásně ostřihaní,stejně krásně se oblékají, ale opravdu stejně. Až máme někdy strach že si je spleteme.To by byl průšvih.Ale to se doufám nestane, protože je známe naprosto úplně.A ještě něco.Stejně úžasně lí......no to je radši jedno.