ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Říjen 2012

Nový host

30. října 2012 v 18:41 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Tahle kapitolka je pro Ginny.Omlouvám se jí že musela čekat tak dlouho.
 
 
 
 
Došli jsme za Michaelem,Mikym a za Anetou.,,Tak co žádná jiná?"Ptal se nevěřícně Michael.,,Co?Ta se mi jenom líbí.Ale jednu miluju a ona miluje mě.",,Povídej,povídej.",,Jmenuje se Bea.A...tam jde."Ano.Blížila se k nám Vanda.,,Přišla k Mikymu a políbila ho na tvář.Miky jí polibek oplatil.,,Ahoj Miky."Usmála se na Mikyho sladkým úsměvem.,,Je.Ahoj Beo."Takže Bea jo?Tady někdo pěkně lže.Začali jsme hrát její hru.,,Jéé.Ahoj Beo."Pozdravili jsme ji a pokusili se napodobit její svatouškovský úsměv.Bea se na nás podezřivě podívala,pak se podívala na Mikyho,potom zase na nás,usmála se a řekla:,,Ahoj holky.Co tady děláte.",,Ale to nestojí za řeč.Spíš co ty tady.A co tvoje sestřička Vanda?Jak té se vede.Je doma.Chuděrka nemocná že?",,Jaká chuděrka?Vždyť si to zaslouží.",,A proč?",,No...To máte jedno.",,A můžu se tě na něco zeptat?"Zeptala se Kikina.,,Jistě."Řekla Vanda.,,Nevadilo ti že ti dneska učitel řekl Vando?",,Ne.Proč by mě to mělo vadit?",,No učitel ti řekl jménem tvojí setry."Do rozhovoru se připojil Miky.,,Ale.Nechte ji.Třeba si je zpletl.",,Ne.Ty jsi se zpletl.Tohle je Vanda.",,Ale není.",,Mimochodem,kdy jsi došel do autobusu?",,Jako poslední.",,Tak tím se vše vysvětluje.",,Bello?Je to pravda?Hraješ si jen na Bellu?Jsi Vanda?",,Miky nezlob se.Já jsem ségře tak záviděla.Ty jsi tak hezký...Já tě mám strašně ráda."Miky se podíval do sněhu.Vanda se otočila a utíkala pryč.Viděli jsme jak na cestičku po které utíká kapou horké slzy.,,Já jsem si říkal že je nějaká jiná.Pořád se se mnou chtěla líbat."To jsme se neudrželi a začali jsme se smát.Ze smíchu nás ale vyrušilo:
,,Mami,kde mám ty boty"Otočili jsme se a uviděli jsme kuluka tak ve stejném věku jako my.,,Filipe,jestli jdeš ven tak vem Nicolase."Filip,tak se jemnoval ten kluk jestli jsme to dobře pochopili,se znechuceně zatvářil.,,Mami!!Proč????Vždyť už je třičtvrtě na osm.Neměl by Nicolas už spát?",,Dneska uděláme vyjímku.Jsme tu první den tak ať si Nicolásek taky užije snížku."Volala na něj mamka.,,Nicolásek,Nicolásek...Všechno jenom Nicolásek.",,Filipe!!Neodmlouvej.A pojď si pro něj.",,Jistě.Už běžím.Můžu mu zrovna postavit sněhuláka?",,Vydíš to je dobrý nápad.",,Panebože.Nicolasi pohni.",,Filipe.Tvému bratrovi jsou 2 roky.",,Dobře.Pojď."A vzal Nicolase do náruče.A v tom jsme uviděli toho krásného chlapečka.Měl velké černé oči.Ne Filip ale Niky.Když došel asi 5 metrů před nás,postavil Nikyho na zem a začal zápasit se sněhem.Niky mezitím začal vrávorat po sněhu.Měl malé sněhulky,roztomilou kombinézku a takové ty rukavičky na šňůrce.Došel až k nám:,,Ty hát š Niky.Poším."Ukázal na Mikyho.,,Poším,poším."Prosilo pořád to roztomilé děťátko.Miky se sklonil udělal malou sněhovou kuličku přesně do Nikyho ručičky a podal mu ji.Nicolásek se usmál.,,Dík."A odešel.Přišel až k Filipovi.,,Na bácho."Podával Niky sněhovou kuličku Filipovi.,,Vidíš jakou umíš udělat krásnou kuličku.Tak si toho sněhuláka postav sám."Po tomto Filipovém projevu jsme vybuchli smíchy.Filip se k nám otočil a přišel k nám.,,Ahoj.Já jsem Filip a tamto je ,bohužel, můj bratr Nicolas.Ale to už jste asi pochopili.",,Jo to jsme pochopili.",,Co tady děláte.Nemáte být ve škole?",,My jsme tady na lyžáku.Neměl by jsi spíš ty být ve škole?",,Je lyžák.Tam jsem byl minulý rok.Krásné vzpomínky.Ptali jste se mě na něco?",,Jo.Jestli by jsi spíš neměl být ve škole ty.",,Taťka dostal dovolenou a tak jsme se podle toho museli zařídit celá rodina.Taťka moc volna nemá.",,Aha.Tak to jo."Slova se ujala Aneta.,,My jsme se ti ještě nepředstavili.Já jsem Aneta,tohle je Týna,Kikina,Miky,Michael a ...Kde je Isabela?",,Třeba šla utěšovat Vandu."Napadlo Kikinu.,,Ne.To ne.Tak velké kamarádky zase nejsou."Konstatovala jsem.,,No v každém případě,"podívala se Aneta na mobil.,,Za chvilku musíme být uvnitř.Takže čau.",,Čau."Loučili jsme se s ním.V tom se ještě Aneta odtrhla a zeptala se ho:,,Kde jste vlastně ubytovaní?",,Tady v tom."Řekl a ukázal na náš hotýlek.,,Místo těch starochů?"Zeptal se Miky.,,Jo.Nějaké důchodce tam střídáme. Můžu se vás na něco zeptat?",,Jen se ptej."Pobídla ho Kikina.,,Vy jste sedmáci?",,Ne třeťáci.",,Jo.Jasně.Jako bych se neptal.",,Ale jo fakt jsme třeťáci.Jsme třetí rok na gymplu."Řekla Aneta.,,Aha.Chytré hlavičky.Gympláci jezdí až v osmičce?",,Ne v tercii."Odpověděla Aneta.
,,Nechci vám nic říkat ale za 5 minut máte být tam nahoře.Tam v tom penzionku."Řekl Michael.,,Dík Míšo.Dojdeš sem ještě?"Ptala se Aneta.",,Uvidím.Třeba jo."Zamávali jsme Michaelovi.V tom jsme si něčeho všimli.,,Filipe.Nechci ti nic říkat ale kde je Nicolas?",,A sakra."Vyšlo z Filipa.,,Filipe.Vem Nicolase a pojďte.Půjdeme se ubytovat."Volala na něj mamka.V tom jsme začali hledat Nikiho všichni.Nakonec ho Miky našel po pás zahrabaného do sněhu.Filip ho vytáhl,zamával nám a utíkal za mamkou.My už jsme taky museli.Nechtěli jsme dnes velmi štědré učitele naštvat.Třeba nám posunou večerku.
 

Učitelé jsou prostě úžasní

23. října 2012 v 18:13 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Tuto kapitolku bych chtěla věnovat mojí další skvělé kámošce Ivush.Za to že mě při napsání této kapitolky velice podporovala.


,,Holky.Holky!!Počkejte na mě."Volal na nás kdosi když jsme vycházeli po brzké večeři do ,,našeho,,patra.Byla to Aneta.,,Dívejte co jsem našla v kapse od bundy."Řekla a ukázala nám něco co vypadalo jako smuchlaný papírek.,,No,co vidíte?"Nalehála na nás.,,Nic?Co bysme jako měli vidět?Vždyť je to jen pomuchlaný papírek.Dokonce vypadá jako posmrkaný kapesník."Šli jsme s pravdou ven.Ta se na nás zamračila.
,,No jo.Možná že je to pomuchlaný papírek,ale ne ledajaký.Protože jste na mě protivné,neřeknu vám to na rovinu.Tak hádejte.",,A co nás přimějě hádat?Vždyť nás to vůbec nezajímá.",,Ještě v poledním klidu vás to zajímalo."Podívala se na nás Aneta svým pohledem.,,Polední klid,polední klid...Že by ten kluk ze svahu??Jestli jo,tak nás to začíná zajímat."Obrátili jsme strunu.,,Jo je to jeho..."Začala ale už to nedořekla.
Přišla za náma Nikola.,,Nechcete jít...",,Ne.Nechceme a teď vypadni ať se Aneta může vymáčknout."Odbili jsme ji.Pořád tam ale stála.A že by vypadla jak jsme jí říkali to ji ani nenapadlo.,,No tak šup,šup.Otočím se napočítám do tří a ty už tu nebudeš jo?"Otočila jsem se.,,Jedna,dva,tři,.Ty si tu pořád?"Ptali jsme se jí znechuceným pohledem.,,Jo.",,A proč?",,Učitelka mě poslala.Jinak bych vás nenechala abyste mě obírali o můj drahocený čas.Máte jít dolů.Už čekáme jen na vás."Dořekla a začala se pomalu otáčet.,,No jo pořád."A šli jsme za ní dolů.
Dole už byli opravdu všichni.Učitelka:,,Tak jsme všichni.Rozhodli jsme se z vašimi učiteli tělesné výchovy že jste dnes,až na některé vyjímky,"podívala se na Anetu,"že jste dnes byli hodní.Tak vám dávame do.....osmi volno.Můžete jít i ven.Ale jen do areálu této chaty.A ještě něco tahle chata má skvělou velkou zahradu.Tak máte nás rádi?"Vykřikla tu úžasnou zprávu.,,Jupí!!!!!!!!!!!!Jste úžasní!!!!!"Řvala celá třída.
A tak to začalo.Dvě hodiny potulování venku.Létali jsme po zahradě,koulovali jsme se a kluci dokonce postavili sněhuláka.Nebyl to jen takový normalní sněhulák.Byla to paní,teda spíše slečna,sněhuláková.A chápejte že určitou část těla kluci prostě vynechat nemohli.My už jsme se začínali pomalu ale jistě nudit když v tom....
,,Isabelo?Co tam děláš?"Ptali jsme se jí,když jsme ji viděli jak se krčí za keřem.,,Ale já jenom.....Víte....Hm....No....Tak jo řeknu vám to.Pojďte sem.Ale musíte být úplně ticho.",,Proč?"Ptaly jsme se jí.,,Pst!!!,"ukazala na Anetu jak se na lavičce líbá z nějakým klukem.,,Kdo to....?"Řekla jsem.,,Aha.No přece,"řekla Kikina.,,Archanděl Michael."Řekli jsme společně.,,Vy jste divné."Konstatovala Isabella.,,V každém případě...Jo,je to Michael.Ale....no...",,Tak se vymáčkni Belo."Říkali jsme jí.,,On....já....",,Ty s ním něco máš?",,Ne on ale on.!!"Ukázal na právě příchozího Mikyho.,,S ním něco máš?"A ukázali jsme taky na Mikyho.,,Ne!!!Vy jste pitomé.Jenom jsem se o tom před ním nějak...",,Nám je to jasné.Vykecala jsi mu to.",,No...V podstatě...ANO."
Přišel Miky a sedl si za náma.,,Co to tady kvákáte slepice?Teda jestli mě necháte promluvit.",,Budeme si to muset rozmyslet..."Miky po nás hodil sněhovou kouli.,Hej!!!!Dobře,dobře můžeš.",,Kdo je ten kluk?"Podíval se na nás divně.,,Běž si to zjistit sám.",,A taky že půjdu."Prohlásil odhodlaně.,,Jestli je vyrušíš.....Tak hodně štěstí."Řekli jsme mu a on utíkal přímo do jámy lvové.
,,Mikuláši,ty blbe.Co tady děláš do haj...íčka zeleného?No nic.Z debilem se bavit nebudu.Pojď Michaeli,jdeme někam jinam.Měli by konečně vynalézt jed na magory.Hned bych si jeden koupila.Takže papá."Začala řvát Aneta.
,,Mikuláš,ten Mikuláš?",,Michael,tamten Michael?",,Jo jasně.Už tě poznávám.Bráchanče.Že jsem tě nepoznal dřív.Tak jak jde život?Pořád dobrý Miky?Co škola a co holky?No tak povykládej svému staršímu bráchanečkovi něco o svém soukromém životě.",,Michaeli.Dobrý,jde to.Ale co já budu vykládat.Spíš ty.Jak jde vejška?"Povídal si Miky z Michaelem. ,Nuda,nuda,nuda na druhou.",,A co tady děláš? Nemáš být jenom tak náhodou ve škole?",,Ale to je dlouhý příběh.Podpálil jsem školu.Ta pro velký ůspěch zhořela a tak nám hledají školu náhradní.",,Nedělej ze mě většího vola než jsem!",,Dobře,dobře.Praskla nám jedna trubka a vytopila celé první patro.",,Hele Míšane!!!!",,To je pravda.",,Počkat,počkat,počkat.Jestli jsem to správně pochopila,"Ptala se jich udivená Aneta.,,Vy jste bráchové?",,Ne.Jenom bratranci."Řekl Michael.,,Sýkorko,sýkorko.Máš trošku pomalejší vedení.Počkej.Možná si na něm sedíš.Jak říkávala učitelka dějáku:,,Zkus poskočit,možná se ti rozsvítí."Začal si Miky dobírat Anetu.,,Říkávala?",,Jo.Nedávno jsme ji zabili pazourkem."Řekl Miky a začali se s Michaelem smát.,,Jde vidět bratránku že jsi po mně."Pověděl Michael.,,Tak co Míšo.Jak jde snowboarding?",,Ale.Docela to ujde.Když ti zrovna nepadají krásné holky do náruče.To je potom hotový ráj."Rozplýval se Michael.,,Ale když ti potom její učitelka vynadá,ráj se promění na hotové peklo.",,Zubatka?"Podíval se Miky na Anetu.,,Jo Zubatka."Odpověděla mu Aneta.,,Co prknoJak ti to jde?"Ptal se Michael.,,Na sněhu to jde mnohem líp. než na suchu.",,Chápu.A co holky?Už nějakou máš?"Vyptával se Michael.,,Co já?To se ptáš mě?Snad ty ne?"Řekl Miky a ukázal na Anetu.,,Nikdy se ti žádná nelíbila?S žádnou si nikdy nechtěl chodit?"Ptal se ho nevěřícně Michael.,,No...Vlastně jednu jsem chtěl mít.Ale neměl jsem jí to odvahu říct.",,Jaká je?Aspoň trochu hezká,hodná,no tak Miky vykládej."Naléhal Michel.Je krásná.Má krásné hnědočerné vlasy,úžasný úsměv.Je milá,laskavá..Vlastně můžu ti prozradit že ji znáš.Můžeš mi dokonce říct jak líbá."

Omluva

22. října 2012 v 21:05 | KikinaTyna
Omlouvám se ale další kapitolku už dnes napsat nestihnu.Už ji mám rozepsanmou,zítra dopíšu a zveřejním.Ještě jednou se omlouvam.

Anetiny perly

18. října 2012 v 20:56 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Tuto kapitolku bych ráda věnovala mojí ,,drahé,, kamarádce Ginny192.
 
 
 
,,Já pro ně zajdu.Viděla jsem je v....no prostě jsem je viděla."Řekla Nikola.Ale....
,,Tam jsou."Zvolal někdo.A opravdu.Na schodech se objevili 3 skoro stejná stvoření.Uprostřed růžové stvoření obklopené dvěma modrozelýma.,,Ještě já jdu na snowboard!!!"Zvolal Kristián.Mrkla jsem na Kiku.,,Tak pančitelko kdy už půjdeme na svah?"přihlásila se Aneta.,,Počkej.Ještě si zazpíváme naši písničku."odpověděla učitelka.Obrátili jsme oči směrem vzhůru.

,,Už jsme tady hory volají.....
....................................
...být tady s vámi mě těší."

,,No to určitě."Utrousila Aneta.,,No tak neflákáme se.Lyžaři na jednu stranu tady za mnou a za vaší třídní,snowboarďáci na druhou s kolegou."
Jezdili jsme na sjezdovce,občas jsme padali,občas nás učitel pochválil,ale.....
,,Pozol Any!Pozor Aneto!"Křičeli jsme na ni když se řítila sjezdovkou.Otočila se na nás:,,Vždyť já dávám pozor!"A v tom se začala kutálet po svahu.Naštěstí jí chytil nějaký snowboarďák.,,Jejda promiň.To jsem nechtěla."Omlouvala se ale pořád se mu dívala do očí.On s tím pokračoval.,,Nevadí."Pořád se jí i on díval do očí.",,Jak se jmenuješ?"Zeptala se ho Aneta.,,Michael.A ty?"Pořád nepřerušili oční kontakt.,,Ty máš nádherné andělské jméno.Já jsem Aneta.Je to takové normální jméno narozdíl od tvého.To je takové nádherné...",,Ne.Tvoje jméno je krásné."Všichni se na ně dívali s otevřenou pusou.Ale oni pořád,pořád nepřerušili oční kontakt.Nevíme jak tu můžou vydržet.Ale ten kluk byl fakt hezký.
,,No tak,no tak Aneto vstávej."Přijela k ní naše učitelka.,,A ty?Nemáš co na práci?"Michael se zvedl a odjel.Aneta se po něm smutně dívala.,,No tak jedeme.Ukažte se v dobrém světle jestli chcete patřit do prvního družstva.Pro tvoji informaci,"otočila se na Anetu.,,Gratuluju.Právě jsi se dostala do druhého týmu.Ze dvou.",,Ach jo."Řekla Aneta,ale hned jak se otočila,začala na ni dělat ksichty.

MEZITÍM U SNOWBOARĎÁKŮ

,,Pane učiteli.Kdy už pojedeme na pořádný svah.Proč musíme jezdit na svahu pro mimina.Lyžaři jsou na normálce."Říkala otráveným hlasem Vanda.,,No,podle toho jak budete hodní.Třeba zítra,třeba za dva dny.Tak jedeme.A ty Vando.Za ty tvoje řeči jedeš první.Ukázkovou jízdu slečno."

V POLEDNÍM KLIDU

,,Tak co ten kluk ze svahu?"Ptali jsme se Anety.Ta nás nevnímala.,,Any,Aneto vnímáš nás?",,Co?"Probudila se ze sna.,,Že ty myslíš na toho ze svahu?Jak se vlastně jmenuje.,,Má krásné jméno.Archanděl Michael."Odpověděla zasněným hlasem.Všichni jsme se na ni dívali.,,Teda vlastně jenom Michael.Není to krásné jméno?",,Jo, to je opravdu nádherné jméno.A víš o něm něco víc než jen jak se jmenuje?"Ptali jsme se jí.,,Nepotřebuji vědět nic jiného."

UVIDÍME JAK SE TO VIVINE.ZAČÍNÁ SE NÁM TO ROZJÍŽDĚT.

Sjezdovka volá!!!

10. října 2012 v 20:26 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
,,Vstávejte.Kiki,Týno vstávejte."Budila nás Kája.,,Kolik je hodin?"Zeptaly jsme se jí.,,Nevím.Něco kolem půl šesté,"odpověděla.,,To si děláš srandu.Co je že nás budíš tak brzo?Hoří snad?",,Ne to ještě ne.Potřebuju vám něco ukázat."A tak jsme vstaly.Neochotně,ale vstaly jsme.Kája už byla oblečená a táhla nás na balkón.,,Vidíte tu krásu?Že je to romantické?Sem bych mohla někdy vzít Jirku."Kája stála na balkóně a ukazovala nám východ slunce.,,No myslím že je Jirka rád že v tuto brzkou ranní dobu ještě spí.A navíc..."Málem jsem se prokecla o Terce.Ještě že mě Kikina včas zastavila.
,,Jestli ti to nebude vadit,půjdeme si ještě na chvíli lehnout."Oznámily jsme Káji.Nečekaly jsme na odpověď a zalehly jsme do postele.,,V pohodě.Já stejně ještě musím jít vzbudit Páju a ukázat jí tu nádheru."
,,Holky vstávejte.",,Kájo, nás ten tvůj debilní výhled nezajímá.Nech nás spát."Odpověděly jsme ospale a otočily jsme se na druhý bok.,,Holky,holky vstávejte.Ať stihnete snídani."Posadily jsme se na postel a před sebou jsme uviděli třídní.,,No tak holky.Jestli si nepohnete,dáme vás do nejhoršího družstva."Řekla učitelka už trochu rozzlobeně.Tahle věta nás ale ihned nastartovala.Usilovaly jsme o místo v prvním družstvu.A zkysnout v posledním,to by nám ještě chybělo.
Za pět minut už jsme byli oblečené,osprchované,učesané a seděli jsme na snídani.Seděli jsme přímo naproti Kryštofa a Kristiána.Ti se na nás dívali a po chvilce na nás mrkli.Mrknutí jsme jim oplatili a možná by to pokračovalo dál,kdyby...
,,Kiki,Týno.Co si o tom myslíte?"volala na nás Kája.Tím nás vytrhla ze snění.,,Co,co?"Vrátili jsme se do přítomnosti.,,No teď se tady s Monikou a s Alicí bavíme o tom,že je ten čaj zdrogovaný.Co si o tom myslíte?"Ptala se nás Pája.,,Jo,jasně."Odpověděli jsme stylem ,,když řekneme ano necháte nás být?,, a zadívali jsme se na kluky.Ti už ale byli zabraní do řeči s Danym.Viděli jsme že na nás učitelka mává.Došli jsme za ní...
,,Co potřebujete paní učitelko?"Zeptali jsme se jí andělským hláskem.,,No dneska ráno když jsem vás budila.."Říkala učitelka podezřelím hlasem.V tom jsme si vzpoměli co jsme jí ráno řekli,když jsme si mysleli že je to Kája.,,No víte my...jsme byli rozepsalé a....... no....."Hledali jsme v paměti vhodná slova.,,Dobře,dobře.Ale příště si dávejte pozor na pusu."Řekla už trochu příjemnějším hlasem.,,Ano paní učitelko."Odpověděli jsme jednohlasem a šli zpátky k našemu stolu.Dojedli jsme a vydali se do pokojů, převléct se do teplého oblečení.
Když jsme stáli před chatou v plné zbroji,ujal se slova náš tělocvikář.,,Snowboarďáci,přihlašte se,ať víme kolik vás je."Přihlásili se Kika,Nika,Miky,Tadeáš a Vanda.,,Dobře,takže kdybyjsme mohli..."začala tělocvikářka.,,Počkejte,kde jsou trojčata?"Ozvalo se z davu.A opravdu.Trojčata chyběli.

První večer

7. října 2012 v 15:58 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Když jsme potom po večeři, mimochodem VÝBORNÉ večeři, šli do ,,našeho,, patra, vzpomněli jsme si, co jsme tenkrát viděli v učitelském pokoji. ,,Děcka, chcete něco vědět?"zeptaly jsme se.,,Jasně říkejte,"řekl Jirka a celá třída si posedala na pohovky v hale.
,,Včera jsme se šli zeptat třídní, kde máme být na pokoji. Ale ona tam nebyla. Před tím než vám řekneme, co se stalo pak, vy co jste tam byly, tak zatím mlčte, zavřete oči a podívejte se v duchu vy kluci na svoji tělocvikářku a holky vy na našeho učitele tělocviku."Celá hala ztichla. Všichni měli zavřené oči, a co nejpřesněji si vybavovali naše učitele.
,,Dobře, pořád mějte oči zavřené a psychicky se připravte na to, co vám teď řekneme. Vešli jsme teda do učiteláku a na pohovce seděla klučičí tělocvikářka a,POZOR,líbala se z naším tělocvikářem."Všichni naši spolužáci se začali ihned smát. Záchvat smíchu nebral konce. Všichni si mysleli, že si děláme srandu.
,,Ale to je pravda. Já jsem tam byl taky,"ozval se Dany.,,Já jsem to taky viděla,"řekla Pája.,,A já taky. Fakt si nedělají srandu."Celá třída najednou stichla.Pochopili totiž, že to opravdu sranda není.
,,Ne. To přece nemůže být pravda!!"Vzpamatovala se jako první Nikola.,,Jo už je to tak."Řekla Kája a začali jsme stoupat po žebříku. Všichni se taky začali zvedat a odcházeli do svých pokojů.
Asi po hodině a třičtvrtě strávené na pokoji, vzpomněla jsem si:,,Já jsem si zapomněla v jídelně mobil. Jdeš se mnou Týno?",,Jasně."A utíkali jsme. Mobil naštěstí byl ještě na svém místě. Tak jsme ho rychle sebrali a utíkali nahoru. Když jsme došli do ,,našeho,, patra, slyšeli jsme divné zvuky.
Na pohovce byl Jirka a líbal se vášnivě s nějakou holkou.Říkaly jsme si:Jo, to je určitě Kája.Ale když jsme potom došli na pokoj a uviděli Káju s Pájou jak studují katalog Oriflamu....Byl to šok.Vyběhli jsme do haly abychom zjistili kdo je ONA záhadná dívka,ale už tam nebyly.Když jsme chtěli jít za Jirkou do pokoje abychom se ho na to zeptali,slyšeli jsme učitelčin hlas:,,Večerka!!!!!!",,Cože tak brzo?"Ozývalo se z pokojů.Učitelka jim po chvíli odpověděla.,,Dneska máte večerku dřív,abyste si odpočinuli.Zítra nás čeká rozdělení do družstev.Tak se dobře vyspěte."No co,pomysleli jsme si,využijeme tajnou chodbu.
Došli jsme do našeho pokoje a proplížili jsme se do skříňové místnosti.Utíkali jsme po tajných schodech.Vyšli jsme ze skříně a uviděli jsme Kryštofa a Kristiána v pyžamech.To byste neuvěřili jak byli roztomilí.Ale teď jsme měli jiné starosti.Museli jsme zachránit vztah naší kamarádky,která o tom ještě nevěděla.Našli jsme správnou skříň a vlezli jsme do ní.Vešli jsme do holčičí čtyřky.Holky se na nás divně dívali, ale my jsme je nevnímaly.Vlezli jsme do další skříně a vyšli jsme v holčičí šestce.Holky,většinou v pyžamech, nám začali něco říkat, ale my jsme utíkali dál.Když jsme vlezli a vzápětí vylezli konečně ve správné klučičí čtverce,Jirku jsme tam neviděli.
,,Je tu Jirka?"Zeptaly jsme se vyděšených kluků.,,Jo,je v koupelně.Vy s ním něco máte?Jedna z vás s ním chodí?A to vám je příjemné podvádět vaši nejlepší kamarádku?No to jsem si o vás opravdu nemyslel,"vysypal ze sebe Max.Aby si o nás náš spolužák nemyslel něco špatného,vypověděli jsme mu co jsme viděli v hale.Po chvíli vyprávění začali poslouchat i Miky s Tadeášem.Když jsme jim to dopověděli,vyšel Jirka z koupelny,těsně zavěšený do Terky.
Všichni jsme se na ně dívali naštvaným pohledem.Musíme ale uznat,že Terka se k Jirkovi hodí víc.Po dlouhé chvíli ticha....
,,Doufám že už jste všichni v posteli.Jdu si vás zkontrolovat."Slyšeli jsme učitelčin hlas.Nastal velký zmatek.Terka to měla lehké.Té stačilo proběhnout jednu skříň.Ale my jsme musely proběhnout všechny skříně.Utíkali jsme.Bylo to jako maraton,ale stihly jsme to.
,,Kde jste byly?"Zajímali se holky.,,Ale,to by jste nepochopili."Odpověděli jsme,převlékli jsme se do pyžam a vklouzli do postele.Po chvíli přišla učitelka nás zkontrolovat.My už jsme ale spali.Mysleli jsme, že první večer bude lepší.Ale tak uvidíme,jak se to vyvine.

Začíná to být zajímavé.

Příjemné překvapení

5. října 2012 v 19:48 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Tak jsme sešli o patro níže,tam kde byl učitelský pokoj.Všimli jsme si ještě toho volného a srdce nám poskočilo.Co když budeme muset být tady vedle učitelů.To by byl nejhorší lyžák na světě.Dany jakoby nám četl myšlenky.,,Doufám že nebudete tady vedle učitelů.To by mě fakt mrzelo.Tak pojďte."
Došli jsme k učitelským dveřím.Zaklepaly jsme a vstoupily jsme.Přesně tak to bylo i u nás ve škole:Když chceš vejít do kabinetu,zaklepej a vstup.,,Paní profesorko..."začal Dany ale už nepokračoval.Když jsme vešli taky zjistili jsme proč.
Na gauči byla učitelka s učitelem a vášnivě se líbali.Naše třídní nebyla v dohledu.A my jsme nenašli jiné řešení než rychle vypadnout z pokoje.
Když jsme vyšli na chodbu,nevěděli jsme co dělat.Smát se,brečet..?A tak jsme utíkali do našeho patra.Potkali jsme tam naši třídní učitelku.,,ÁÁÁÁÁ.Tady jste.To jsme ráda že vás vidím.Jeden pokoj je ještě tam na půdě."My jsme vydechli.Asi dost hlasitě protože učitelka vzápětí dodala.,,Vy jste si asi mysleli že budete v tom pokoji vedle nás.Ale to ne.Ten si necháváme na zlobivce."Když učitelka odešla,šli jsme si prohlédnout náš podkrovní pokoj snů.Vyšli jsme po žebříku a odklopili něco jako tajné víko.Když jsme stáli na podlaze,konečně jsme to viděli.Tu nádheru.
Jak jsme se později dozvěděli bylo to zimní apartmá.Byl tam velký balkón.Ale ne na Černou horu.Přímo na Sněžku.Měli jsme vlastní koupelnu.A pak tam bylo něco jako předsíňka.Tam byly dvě křesýlka a stoleček.V hlavní místnosti byly 4 manželské postele.Každá jsme měli VELIKÁNSKOU postel jen pro sebe.To je sen.
Nikde jsme ale neviděli skříň.Vedle poklopu jsme potom objevily dveře které vedli do šatny.Byla to velká místnost se 4 skříněmi.Každá jsme si jednu zabrali.Když Pája nedočkavostí otevřela svoji skříň,byl tam bílý závěs.A za závěsem byly schody.Šli jsme po nich a vešli jsme do pokoje.Ale ten pokoj nebyl ledajaký.Byl to ten klučičí.Když jsme vylezli ze skříně,dívalo se na nás 8 párů očí:Daniel,Teodor a Kryštof s Kristiánem.Taky jsme se na ně s překvapením zíraly ale uvnitř naše srdíčka jásali.Po chvíli zvolal Daniel.,,Pojďte sem!!!"A tak jsme za ním šli.Ve skříni byl taky bílý závěs.Neodolali jsme a vešli jsme.Všech 8.Vešli jsme do pokoje 4 holek.Ale nebyly tam jenom ony.Byly tam taky holky z šestky a ostatní kluci.
Zjistili jsme že všechny pokoje jsou propojené.Jako by tušili že sem budou jezdit děcka na lyžák.Když jsme si potom v místní knihovně půjčily knihu o historii téhle chaty,zjistily jsme že tento penzion byl stavěn jen pro lyžáky.Myslím že stavitelé věděli co děti našeho věku na lyžáku nejvíc zajímá.Samozřejmě že návštěvy jiných pokojů.Je to prostě bomba.Myslím že tento lyžák můžeme nazývat:LYŽÁK SNŮ.

Rozdělování pokojů

5. října 2012 v 19:12 | KikinaTyna
,,A teď si rozdělíme pokoje."Řekl náš tělocvikář. ,,Kluci, vás budeme muset rozdělit do dvou pokojů.Takže kluci?"Přihlásil se Jirka:,,Já bych šel s Mikym,Maxem a s Tadeášem.Co kluci jdete se mnou?" ,,Jo jdeme.Že jo kluci?"Řekl Max a otočil se na zbylé dva jmenované.Ti přikývli.,,Dobře, takže Teodor,Daniel,Kristián a Kryštof do druhého pokoje.A teď holky,"rozhodla tělocvikářka kluků.
,,My jsme se domlouvali s Monikou,Alicí a Isabelou."řekla Aneta.,,Dobře a ještě je tam šestka, takže Míša,Vanda,Kamila,Terka,Lucka,Nikola.Souhlas holky?"Nečekala na odpověď.
,,Takže teď běžte a rozdělte si pokoje."A tak jsme šli.Nebyl to zrovna nejlepší nápad posílat nás abychom si sami rozdělili pokoje.Když tak přemýšlím,dochází mi že neříkala nás s Pájou a s Kájou,ale nějaký pokoj se pro nás určitě najde.
Jen co jsme došli do ,,našeho,, patra,strhla se velká válka o pokoje.,,Ten pokoj je náš,"ozvalo se z jedné strany.,,Ne,my jsme tu byli první."Ozvalo se ze strany druhé.A tak to šlo pořád dál a dál,až najednou...
,,Ticho!!!Já to rozdělím."Byl to hlas našeho nejmenšího spolužáka.Daniela.Sabča by na něj byla hrdá.Je to totiž její kluk.Škoda že má chřipku.Jinak by se tady určitě objímala s Danielem,kterému už žádná holka neřekne jinak než Dany.
,,Takže holky,vy co máte být na té šestce tak tam běžte,ať se nám tady nepletete."Holky ho poslchli a šli.,,Tak a teď kluci.Vy co jste se mnou na pokoji běžte na jednu stranu a vy ostatní na druhou."Kluci se přeformovali přesně tak jak jim Dany řekl.
,,Dobře a teď si vyberte jednoho zástupce,"dva kluci vystoupili.,,A teď si střihněte.Výherci mají ten blíž k holčičí šestce."Kluci si střihli a vyhráli Jirka a spol.Kluci teda zalezli do pokojů.Slyšeli jsme přes dveře jen tlumené:,,To je krása."Dany tam ale zůstal.,,Takže holky vy do toho posledního pokoje a mám hotovo."A užuž se chystal odejít do svého pokoje.Ale naštěstí jsme zakročili:,,Dany a co my?"Dany se nás podíval.,,Vy ještě nemáte pokoj?"Zavrtěli jsme hlavou.,,Tak půjdeme spolu za učitelkou, ona už nám poradí."

Tak a jsme tady!

3. října 2012 v 14:59 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Asi po 10 minutách jsme konečně stáli, i se svými zavazadli, seřazeni u hotelu.Jedna učitelka tělocviku,která je zároveň i hudebkářka nás přinutila zazpívat lyžákovou píseň kterou sama vymyslela.

,,Už jsme tady,hory volají
dnes je krásný den.
Spolu půjdeme,sjezdovku sjedeme
není to jen sen.

Všichni spolu a dohromady
užijem si spoustu srandy.

Nikdo tu nikdy nesmí být sám.
Tento týden bude prostě nejlepší.
Lyže nebo snowboard po ruce mám,
být tady s vámi mě těší.,,

Vydechly jsme a šli jsme do hotelu.
Ve spodní místnosti jsme si odložili lyže,snowboardy a další věci a konečně jsme vešli do haly.Byla vymalovaná příjemnou bílo-krémovou barvou.Botama od sněhu jsme šlapaly po červeném koberci.Nábytek v místnosti byl ze světlého dřeva a doplňky byly červené,stejného odstínu jako koberec.Musíme uznat, že to vypadalo vážně dobře.Doufejme že v podobném duchu budou i pokoje.
Odložily jsme si zavazadla a šli jsme se podívat na zbytek hotelu.Byl to spíš takový hotýlek,takový penzionek.Kromě nás tam byl ještě jeden starší pár.Ten měl pokoj úplně v přízemí.Takže jsme tam byly vlastně sami.
Kráčely jsme po schodech.Byly potaženy červeným kobercem.Zábradlí bylo ze světlého dřeva a byly tam vyřezané velmi zajímavé obrazce.Všímaly jsme si každého detailu,každého obrázku na stěně,všechno nám připadalo užasné.A taky že to úžasné bylo.V prvním patře měli pokoje naši učitelé, ale taky tam byl ještě jeden pokoj.Chudák ten kdo tam bude.Další schody vedli do ,,našeho,, patra.
Byl tam balkón z kterého byl výhled až na Černou horu.
,,To je krása,"rozplývali se naše spolužačky.Kolem stály 4 dveře.A pak tam byl ještě takový žebřík.Mysleli jsme si že asi vede na půdu.Pak nás zavolaly učitelky.