ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Duben 2013

32.kapitola

29. dubna 2013 v 20:24 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Mé věrné kamarádce Any.Za to,že mě citově pomohla když jsem chtěla skočit pod vlak.A taky Sindy.Té už jsem dloho nic nevěnovala.A doufám že to bude číst i někdo jiný...jinak se asi definitvně zblázním...PROSÍM-zoufale.Jestli to čtete nebojte se napsat komentář.Zahřeje mě to u srdíčka.Předem dík..


Vymotala jsem se ze skříně v nějakém pokoji a do někoho jsem vrazila.Když jsem se otočila,ucítila jsem něčí rty na těch svých.Nemůžu říct že to nebylo nepříjemné-to ne-ale bylo to hodně nečekané.Zjistila jsem že je to Kryštof.Usmála jsem se,ale pak jsem se zamračila.
"Tohle už nikdy nedělej.Víš jak jsem se lekla???Příště mě alespoň informuj!!"Neřekla jsem mu aby to už nedělal.
"OK."Nic jiného už jsem od Kryštofa neslyšela.
Potřebovala jsem na čerstvý vzduch a jelikož byl balkón obsazen nějakou milostnou dvojicí-sázela bych na Jirku s Terkou-rozhodla jsem se vybehnout ven.Tam je toho vzduchu,čerstvého horského vzduchu dost protože jsme docela vysoko v Krkonošských horách.
Dole v přijímací hale jsem narazila na.........
"Vando???"Stála tam a vedle sebe měla kufr,tašku a lyže.
"Ty odjíždíš????Beátě se přitížilo???Musíš domů??Nebo si tu nelíbí??To je kvůli Mikymu a Anetě???"
"Ale já nikam neodjíždím!!!!"Ona znejistěla a já taky,protože se mi právě rozsvítilo..
"Beo????????????????????????????????????????????????????????????"
"Překvápko!!!"Řekla stále nejistá Bea..
"Až moc velké."Snažila jsem se to říct co nejpotišeji ale asi se to moc nepovedlo.
"Jak moc velké?A co valíš s Mikym a Anetou?"Ja blbec.Prokecla jsem se před ní a stačilo pár minut.I když podle té hádky nahoře-kterou jsem asi slyšet neměla-možná už žádné Miky a Aneta není.
"Miky a Aneta??Co??"Dělala jsem ze sebe blbečka.
"Jo tamto."Řekla jsem když jsem konečně vymyslela výmluvu.
"Vanda stála dneska dopoledne na stála na svahu a omylem drkla do Mikyho který si zavazoval boty na snowboard a tomu to ujelo a cestou vrazil do Anety která strčila do takového starého,mrzutého,protivného chlapa který na sebe vylil hořící čaj který tam usrkával a začal jí strašně nadávat,no a Miky nakonec shodil na zem takové malé dítě a jeho matka-jako toho dítěte-zase nadávala Mikymu a oni si pak vylili-ne čaj ale-zlost na Vandě.Ty nadávky......................................."Asi to nebylo moc přesvědčivé ale snažila jsem se.
"Jo a nezmiňuj se o tom před Vandou,strašně nerada se o tom baví."Tak.Tím bych mohla zamezit pozdějším nesrovnalostem.
"Chceš něco vzít?"Zeptala jsem se zdvořile Beáty.Ta ale tenhle zdvořilý krok vzala úplně vážně a hodila na mě tašku.Dvě rukama jsem ji jentaktak chytila a v tom se mi podlomila pravá.
Taška spadla na zem a já bych tam skončila taky.....místo toho jsem se svíjela bolestí pravé ruky,na pohovce kam mě přátelsky dostrkala Bea.
"Jsi v pořádku??"Ptala se ustaraným a vystrašeným a ustaraným hláskem Bea zatímco sbírala a vysypaný obsah tašky.
Zamumlala jsem něco čemu jsem sama nerozuměla-nejpravděpodobněji jsem ale proklínala Daniela.
"Všechno je OK."Řekla jsem nakonec nahlas.Zvedla jsem se a došla jsem k Bee která si mě změřila nedůvěřivým pohledem.
"Vážně?Vůbec to tak nevypadá.Co se ti stalo?Já to nikomu neřeknu...nemusíš se bát!!"
"Já se nebojím,já mám jenom strach...."Odsekla jsem drze ale vzápětí jsem pokračovala..
"Ono se zas tak nic nestalo.Vstávala jsem z postele,záhadně-úplně-záhadně jsem uklouzla a narazila jsem rukou na rožek."Ukázala jsem na místo s údajnou modřinou.Jenže ona byla opravdová.Až na to že ne od kreténí postele ale od kreténa Daniela.
"Tak jdem za těma lidma??"Rozřízla náhle ticho Bea.
"JJ."
"Nemůžu se dočkat na Mikyho."Rozplývala se Bea.Já jsem jen protočila panenky.....vzápětí jsem se ale postavila před Beu s tím že jestli cekne,tak ji čeká smrt.Po schodech totiž běžela dolů Aneta..

31.kapitola PNBT

17. dubna 2013 v 17:27 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Mému zlatíčku Any za to,že to přežila dnes ve škole beze mě-i když myslím že to nebylo zase tak hrozné :-)


"Takže,...."Začala třídní když jsme se utišili a posadili na svá místa.
"Byly jsme s kolegy určitou společností z městečka pozváni na takovou pá..pá.....páteční přátelské posez
ení.Ano tam jsme byly pozváni.A proto dnes odpoledne nepůjdeme na svah ale máte volno."Usmála se třídní.Bylo vidět že ji to taky těší.Vždyť se nás na celé odpoledne zbaví!!!!! :-)
Ale stejně bych se vsadila že učitelka chtěla říct párty.
"Copak jsem to neříkal."Řekl Miky naneštěstí poněkud hlasitěji.Takže to slyšely všichni.Zubatka se chytila situace.
"Ále.Copak pan chytrý milovník dětí a gentelman pan Mikuláš neříkal?"
"Nic."Sklonil Miky smutně hlavu.
,,TICHÉ,, JUPÍ a HURÁ už proběhlo ale přihlásila se Vanda-konečně se po dlouhé době projevila.
"Paní učitelko?Ale jak může být páteční,když je dneska čtvrtek?"Ooooooo.Vanda měla po dlouhé době pravdu.
"Ano.Pořadatelé totiž mají za to,že nazývat věci jinak než doopravdy jsou,je COOL(učitelka vyslovila C-O-O-L)."
"Aha."Konstatovala Vanda.Takže je to jasné.Jdou na párty,nechtěli nám to říct a učitelka se do toho parádně zamotala.
"Budou vás tady hlídat pán a paní majitelé,tak buďte prosím hodní ať nám neuděláte ostudu.Můžete se navštěvovat na pokojích,jít na zahradu třeba postavit sněhuláka ale nesmít e odejít z areálu.Ano?Rozumíme si?"Staral se Medvídek.
"Jasně Méďo."Řekla potichu Kikina tak abych to slyšla jen já.Potichounku jsem se zasmála.
Když učitelé po půl hodině začal polední klid.Proč tomu pořád říkám polední KLID?Měli byste pochopit že u nás ve třídě se tomu nedá říkat jinak než polední RUCH.
U nás na pokoji bylo všechno při starém.Kája letěla za Jirkou,Pája nahlas přemýšlela nad Tadeášem a Kikina surfovala po krkonošském netu,který byl díky sněhu poněkud pomalý a Kikina se sporstými slovy nijak nešetřila.Ba naopak.
Nevěděla jsem co dělat ale nakonec jsem se rozhodla pro zkontrolování Anety a Mikyho.
Kikina si mě ale hned všimla.
"Špehovat?"Ušklíbla se.
"Ne.Kontrolovat.!!!!"A slovo kontrolovat jsem pro jistotu zdůraznila divnými,prapodivnými ale účinými gesty.
"Tak si běžte paní Vrchní kontrolórko."Řekla Kikina stylem-Stejně by jsi tam šla i když bych ti to neschválila ale teď když jsem ti to dovolila budeš mít čistější svědomí.
Už jsem věděla jak to udělat abych já viděla a slyšela všechno-v rámci možností-protože už jednou jsem kontrolovala Kikinu(viz.Kristián to pos......podělal!!!)
Po ,,namáhavé,, cestě skříňovím ,,labyrintem,,(těch úvozovek je nějak moc najdenou....ale co už),jsem se bezpečně schovala aby mi nic neuniklo.Miky s Anetou seděli na Mikyho posteli,ostatní kluci nebyli přítomni.Asi byly vyhnáni.Napadlo mě ihned bez přemýšlení.
"Miky."Řekla po dlouhé chvíli Aneta.
"Já chci dítě.Chci dítě.Malinké,roztomilé,křehké děťátko."
Miky se na Anetu podíval stylem Nezbláznila ses? Ale řekl.
"Vždyť jsi ještě malá Aneto."
"Nejsem malá.Jsem stejně vysoká jako ty!!!"Protestovala Aneta.
"Víš jak jsem to myslel.Jsi ještě moc mladá."
"Mladá?Vždyť jsem stejně stará jako ty!!!"
"Až na to že já nejsem starý."Pousmál se šibalsky Miky.
"Miky!!!"Řekla Aneta naštvaně.
"Až budeme větší Aneto."Aneta však pořád nejevila známky nadšení.
Když jí Miky ukradl polibek,pousmála se,ale nemohla si to nechat líbit.Svůj polibek si vzala zpátky,pak si ho vzal zase Miky.....proč rovnou nenapíšu že se začali líbat.
Divím se že jsem se nezačala smát,nebo spíše že jsem se tam nepoblila.Každopádně....
Po chvíli se Aneta od Mikyho odtáhla.
"Musím se tě na něco zeptat."
"Ptej se."
"Máš mě rád?"
"Ale Anetko,to je přece zbytečná otázka."Řekl a objal ji.
"Ale já bych na ni přece ráda znala odpověď."Odsekla Aneta a vykroutila se z Mikyho objetí a stoupla si.
"To víš že ano.Miluju tě.
"Upřímně,myslela jsem si že to řekneš.Ale ráda bych znala odpoěď i na tuhle otázku."Přecházela z jedné strany pokoje na ten druhý jako nějaký detektiv.
"Koho miluješ víc?"
"Jak jako?"Nechápal Miky.
"Jednoduše.Mě nebo Beátu."
"Co sem pleteš Beu?"Řekl Miky lhostejně ale ve tváři mu bylo vidět jak znejistěl.
"Jestli si to nepamatuješ,pořád s ní chodíš."
"To ne."Kroutil hlavou Miky.
"Všichni ví že teď chodím s tebou."
"Všichni ne Miky.Bea je přece nemocná a žije a usíná s přesvědčením že je pořád tvoje holka."
Miky sklonil hlavu,dneska už podruhé-minimálně.
"Tak koho miluješ Miky,koho?Mě nebo Beu?Kdo je tvoje holka?Já nebo Bea?"Aneta chtěla slyšet odpověď,chtěla slyšet svoje jméno.I z té malé škvírky ve skříňi jsem viděla že do očí se jí derou slzy.
"Tak asi tebe."Řekl Miky potichounku z hlavou stále skloněnou.
"Asi?"Anetin hlas byl upištěný.Slzy zadržovala silou vůle.
"Nemůžu říct určitě.Beu jsem dlouho neviděl.Nevím co k ní cítím."
Aneta si utírala slzy ale pořád byla celkem v klidu.
"Dobře.Sice tam bylo asi,ale kadopádně-když pomineme to asi-řekl jsi mě.Takže....."Utřela si další várku slz a zhluboka se nadechla.Asi se chystala k něčemu důležitému.Jenže k čemu?Když tady ještě chvíli vydržím dozvím se to.Kdyby to v té skříňi alespoň nebylo tak nepříjemné a nepohodlné.
"Nechceš se teda z Beátou rozejít?....položila jsem špatně otázku.....Rozejdeš se s Beou?"Ty její oči.Její uplakané oči.Vždycky na ni všechno prozrazovaly,stejně jako teď.Pusa (výjimečně) mlčela,ale oči sténaly-Prosím,prosím,prosím...
"Nevím Aneto,vážně nevím."Miky skoro šeptal.Hlavu stále částečně skolněnou.Nemohl se Anetě podívat do očí.To by ho zlomilo.
"Ty mě snad vůbec nemáš rád."Dupla Aneta,naštvaně si dala ruce na prsa a dělala uraženou.Slzy už neřešila.Tekly dvěma proudy kamkoliv se Aneta pohla.Vždycky byly s ní.
"To víš že mám Aneto.Ale Bea byla nemocná a......nemůžu jí přece zlomit srdce."Vymlouval se.
"A to že mě ho teď lámeš na tísíc kousků.....to ti nevadí?Ani trošku ti to nevadí?Já jsem se do tebe bezhlavě zamilovala dávno a od té doby nemyslím na nic jiného.Ty noci bez spánku,probrečené večery a dny kdy sem skrývala že tě miluju aby to ostatní nepoznaly.....chceš říct že to všechno bylo zbytečné?Že teď mě nemiluješ?Po tom všem co jsme prožili?Dáš přednost nějaké...tři tečky řeknu pro jistotu.Miluju tě Miky a i když na tebe budu chtít zapomenout,nezapomenu,když na tebe budu chtít přesat myslet,nepřestanu,když budu chtít aby se mi o tobě přestalo zdát,nepřestane.Miluju tě Miky a myslela jsem si,že ty mě taky."To už brečel i Miky.Snažil se to však skrývat protože chlapi nebrečí.
Je to velmi,velmi divné ale na své tváři jsem ucítila něco podivného.Když jsm si na ni opatrně sáhla(abych se neprozradila),zjistila jsem že jsou to slzy.Rozbrečela jsem se taky.Úplně bezdůvodně i když se mě to asni z daleka netýkalo.Jde vidět že jsem velice emotivní člověk.
"Sbohem Miky a buďte s Beátou šťastní.My dva už asi my dva nikdy nebudem.Ale bylo to moc pěkné a děkuju ti.Sbohem."Aneta se chystala odejít.
V tom ve mě hrklo.Stejně jako tenkrát při KONTROLOVÁNÍ Kikiny,co když půjde skříní.Aneta však k mému velkému štěstí zvolila tu druhou variantu-dveře.Těma se totiž dalo víc prásknout.

PNBT-zrušit?pozastavit?pokračovat?

15. dubna 2013 v 20:46 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Jsem v koncích a potřebuju pomoct.
Díky tomuhle příběhu vznikají u nás ve třídě docela nemilé události(....i když většinu věcí o Anetě si stejně vymýšlí Aneta!!!)
Já se za to všechno obviňuju-myslím že spravedlivě-a ubíjí mě to.
Někdy mě dokonce mrzí že jsem s tím vůbec začala,ale na druhou stranu mě to strašně baví psát-protože vím že nikomu neubližuju,že jsou to všechno jen smyšlené postavy a situace,jenže jak skvěle si někteří chytrý lidé umí dosadit souvislosti.....
Každopádně
Proto se ptám-povídku Příběh naší bláznivé třídy mám:
1.Zrušit
2.Pozastavit (dokud se to neurovná)
3.Pokračovat se psaním

Pište do komentářů
Díky za pomoc
Týna


P.S.Vím že bych mohla udělat anketu ale nechce se mi.Jsem líná a nemám čas-vím,jsem hrozná-takže jsem to udělala takto :-)

Splněný sen-2.kapitola

15. dubna 2013 v 20:38 | KikinaTyna |  Splněný sen
Any.Jestli umřeš zabiju tě-i když vím že je to kravina.Každopádně nepřidám PříběhNašíBláznivéTřídy ale tohle.Nějak mě to začalo bavit víc a navíc.....ještě o tom něco napíšu.



"Díky že jsi mě po ránu rozesmála."Pokusila se o úsměv Klára.
"Za chvíli začíná dějěpis,myslíš že mám čas,náladu a chuť na legrácky?"Spražila ji pohledem Kity.
"Ale kdyby to nebyla sranda,tak by to byla pravda!"Zaúpěla Klára.
"Tím jako narážíš na co?Že lžu??!!?"Mezi nejlepšími kamarádkami vypukla hádka.
"To ne Kity.Ale já nechci aby to byla pravda.Ty tam musíš jet!!"
"Jak vidíš tak nemusím,teda vlastně nemůžu."Supěla Kity.
"Řekni něco Katherine."Pobídla mě z rázu Klára.
"No jo,život je krutý a nespravedlivý,....bohu dík."
"Katherine!!"Dívala se na mě Klára,jakobych ji právě nechala ježibabě na lopatě(-divné přirovnání,ale co už)
"No co.Já to tak říkám normálně.Dívej.V dnešní hodině dějepisu budu vyvolaná-život je krutý a nespravedlivý,...bohu dík."Nevině jsem se usmála.
"Kateřino!!!!!"Probodávala mě svýma velkýma hnědýma očima Klára.V tom zazvonilo.Poprvé jsem byla vděčná školnímu zvonku,protože když zazvonilo mohla jsem se ukrýt ve vlastní lavici.
Lottie přiběhla na posledné chvíli a na očích ji bylo vidět že přemýšlí nad TÍM klukem.Jak já jsem na něj alergická.
S tím vyvoláním z dějepisu jsem to říkat neměla,sranda se proměnila ve skutečnost.Jen za pomoci všech bohů na světě(od Alláha,přes všechny římské,řecké a pohánské bohy až po toho našeho Boha) a za VELKÉ pomoci,VELKÉ podpory a VELKÉ snahy mého andělíčka strážného-dostala jsem jedničku a mohla jsem být šťastná.(Be happy ooooh,don't worry :-D-I'm very crazy today,sorry...)Na vysvědčení je jednička z dějáku jasná.YES!!
Po hodině za mnou přiběhla Klára.Už nebyla naštvaná-díky bohu.
"Dobře ty Katie."Pochválila mě a přátelsky poplácala po zádech.
"Kde máš Lottie?"Rozhlížela se kolem sebe.Na prázdné chodbě však nikdo nebyl-vždyť je ta chodba prázdná.
"Utíkala za NÍM.Stejná otázka na tebe.Kde máš Kitynu?"
"To kdybych věděla......."Potřásla Klára rameny.
"Ale přísahám na život všech pakobylek na světě, že až ji najdu, tak ji zabiju.Jak mi to mohla udělat?"Sršela vztekem.
"Jak nám to mohla udělat?"Opravila jsem ji.
PO ŠKOLE,PŘED ŠKOLOU
"Kityna!!!"Ukázala Klára na člověka který se snažil splynout z davem,ale marně.Bleskovou rychlostí jsme ji doběhli.
"Hello Kity!!!"Tohle oslovení ona přímo nenávidí,i když mi to myslíme jako Ahoj Kity.
"Nechceš nám něco říct?"Odtáhli jsme ji na odlehlejší místo.
"Asi bych měla chtít že?"
"Musíš nám to všechno vysvětlit!!!!Jinak neodejdeš"Pohrozila jí Klára.
"Ale mě ujede autobus."Rozčílila se Kity.
"No a?"Řekla ležérně Klára
"Fajn.Čím dřív vám to řeknu tím.......Každopádně.Mamka koupila nějaký last minute a pojedeme celá rodina na měsíc k moři."
"Celá?"Nevěřila jsem.Kity má totiž 6 sourozenců.Všechny vlastní.Neuvěřitelné.
"Jo.Taťka už si ujednal v práci volno.Starší bráchové už to odkývali,mladšímu je to jedno a little trojčata už mají pasy."Vysvětlovala velmi namáhavě.Abyste se v tom trošku vyznaly:Kity má 4 bratry a 2 sestry.Nejstarší brácha má 21,další starší 19,mladší 5 a nejmladší bude mít za jedno roční období rok,stejně jak jeho dvě sestry.Povedená rodinka.Jejich otec je ale majitelem velmi velké významné firmy takže MONEY,MONEY jim nedělají problém.
"Chorvatsko?"Ušklíbla se Klára.Já jsem tam jenom přiblble stále a pohupovala jsem se do větru.
"Tunis."Rozzářila se Kity.Konečně jsem promluvila.
"Tak tomu bych asi taky dala přednost před koncertem a prazdninám u babičky v Anglii."
"Spikli jste se proti mě nebo co?"Dívala se Klára střídavě na mě a na Kity.
"Vůbec ne.Ale oni mají koncerty pořád.A ten koncert na který jedem stejně není v Česku.Takže jestli bych jela jindy zase někam do ciziny bylo by to to samé.A u babičky taky můžu být kdy chci."
"Jenže pro mě to nejsou prázdniny u babičky-pro mě je to anglické dobrodružství."Klára si dala naštvaně ruce v bok.
"Hele,já už letím nebo mi to fakt ujede.V pondělí ve škole!!"Kity utíkala směrem na autobusák.
"Vážně pojedeš radší do Tunisu?Necháš mě v tom samotnou?"Ptala se mě Klára.
"Ty trdlo.Já přece do žádného Tunisu nejedu ale zato jedu s tebou do Anglie.Jenom jsem říkala že kdyby.....Víš co?Žádné coby,kdyby.Prostě jedeme do Anglie a tečka.A tomu chlapovi co nám to objednal prostě řekneme že Kity nepojede.Pořád jedeme mi dvě.Nějak se s ním zítra domluvíme."
"Fajn,dobře,OK.Zítra dojdi k nám a zavoláme mu.Čas ti ještě napíšu na facebooku.Tak čau."
"Pa."Řekla jsem a rozloučili jsme se krátkým přátelským objetím.Nejsme přece žádné LLLLLLLLLLL.....

30.kapitola PNBT

13. dubna 2013 v 19:12 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Any a Sindy.


Cesta zpátky na chatu se vyjímečně obešla bez čehokoli vyjímečného a to je co říct.
Daniel mi zase nesl hůlky-za což jsem mu vděčná.
Došli jsme na chatu,(někteří doslova) hodili lyže a snowboardy do lyžárny a utíkali jsm do jídelny.Po po obědě jsme totiž měli slíbené překvapení.
Když jsme dostali druhý chod,Daniel zakřičel přes celou jídelnu nke stolu kde seděl Miky s Anetou sle tak my s Kikinou,mimochodem.
"Bylo ti líto toho malinkého děťátka kterého si srazila na svahu Aneto?"
"To víš že bylo Dany.Volala Aneta na Daniela co nejhlasitěji.
"Stejně jako Miky jsem totiž milovnice maličkých dětí.Jen v tobě nemůžu nějak najít zalíbení.Ty budeš v těch dětech asi výjimka."
"Takže já jsem vyjímečné MALÉ dítě jo?"
"Musím řict ano i když jsem si vědoma že jsem právě urazila všechny vyjímečné děti světa."
Pak už si ti dva vyměnili jen pár naštvaných pohledů a zase se pustili do jídla.
Po zbytek oběda bylo celkem ticho.
Když jsme všichni dojedli,ozvala se naše třídní.
"Slíbili jsme vám překvapení že?"Tak tady je první z nich."Ukázala na kuchařku která právě oznámila zmrzlinu.Všichni se rychle seběhli k výdejnímu okýnku.
Zmrzlina v zimě,to nám vážně bodlo.Ale kdyby to viděli moji rodiče....
"To by mě teda zajímalo,jaké bude to další překvápko."Řekla Aneta když jsem vylizovala poslední sousta lahodného ledového krému(ice cream :-D).
"Jak další?"Zeptala se nechápavě Kikina.
"Učitelka přece říkala že ta zmrzlina je první z nich.První z řady úžasně báječných překvapení."Rozplývala jsem se.
"Třeba nám dají volno."Uslyšeli jsme po dlouhé době Mikyho.To ale nepočítám nesčetné nechutné mlaskací a jiné zvuky při líbání s Anetou.
"Ále.Promluvil chlap."Přitočila se k našemu stolu Kája.
"To jste celý vy.Chlapi.Stačí vám že jste v pravěku lovili mamuty a teď v novověku by jste radši nic nedšlali co?Nebo něco......to.Vsak vy víte.I ona to ví."Kája vypadala naštvaně.Že by se provalilo to s Jirkou a Terkou?To by vysvětlovalo:Nebo něco......to.Vsak vy víte.I ona to ví.
"Na co narážíš Kájo?"Zeptala jsem se jí opatrně.
"Absolutné na nic."Usmála se Kája.
"Jen Miky si tady vymyslel pěknou blbost.Není přece možné aby nám dali volno jenom tak,zničeho nic."
"Utište se prosím a posaďte se na svá místa."Řekla po chvíli třídní.
Kája se posadila k vedlejšímu stolu kde u oběda seděla.

2.narozeniny

11. dubna 2013 v 19:40 | KikinaTyna |  Jednorázovky
Můj bratříček má dneska 2.narozeniny.Nemůžu tomu uvěřit.Vždyť se před chvílí narodil.Oslavili jsme to ale brácha z toho nic moc neměl.Nejvíc ho zajímal dort.Podle mě mu to dojde až za dlouho že měl vůbec narozeniny.Zlatíčko moje.Do oslavy se zapojil i náš pes:


Omlouvám se za špatnou kvalitu fotky.Ale náš pes je rychlý sám o sobě.A když mu ještě dáte ná hlavu něco co nechce....vyfotit to byl horor ale podařilo se alespoň částečně :-)

29.kapitola PNBT

10. dubna 2013 v 21:52 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Mému zlatíčku Any.


O přestávce jsme se všichni usadili ve stanu kde pro nás byl nachystaný čaj.Já jsem nacházela polohu pro svou pravou ruku a snažila jsem se aby nebolela.Upřímně-bylo to dost těžké.Pár metrů ode mě seděla Aneta a právě za Anetou přišel Miky.Vypadal dost naštvaně.
"Miky,Miky viděls jak jsem spadla a narazila do toho roztomilého,malinkého děťátka?"Zvedla se Aneta z lavičky.
"No právě že viděl."Řekl Miky když k ní došel.
"Si normální Aneto?Cos prosimtě dělala?"
"Já jsem věděl že se budeš zlobit,když vidíš jak jsem nemotorná."Aneta předváděla pláč.
"Promiň.Já jsem to tak nemyslel.Anetko,Anetko nestalo se ti něco?Nebolí tě malíček?"Začal Miky odznova.
"Mickymousi!!!!!!"Řekla ,,naštvaně,, Aneta.
"Mikuláši.Jmenuji se Mikuláš."
"Mikuláši!!!!!Je to tak lepší?"
"Ne."Usoudil Miky.
"Tak vidíš.Mickymousi!!!!"A v tom se tomu začali oba smát.Nakonec skončili v pevném obětí a začali se líbat.
"No.YET AGAIN,YET AGAIN,YET AGAIN.No,No,No,No,No,YET AGAIN."Začala řvát Kikina přes celý stan.V překladu to znamená "Ne.UŽ ZASE,UŽ ZASE,UŽ ZASE,Ne,Ne,Ne,Ne,Ne,UŽ ZASE."Tuhle frázi jsem ji naučila já.Vždycky když udělala něco někde špatně(což bylo poměrně často)-no a od té doby to stejně dělá špatně ale alespoň umí YET AGAIN.Pravděpodobně to řekla kvůli Mikymu a Anetě.Vůbec se jí nevidím.Bylo to nechutné.
Celým stanem se po chvíli jejich líbání rozléhalo-"LÁSKA NEBESKÁ,Anetka a Miky,LÁSKA NEBESKÁ....."
"Týno,Týno,Týno,Týno."Uslyšeli jsme klučičí hlas.Mikyho a Anetu však nevyrušil.
"Ou.Že by další LÁSKA NEBESKÁ?"Zeptal se Jirka(pořád je ,,ředitelem,, lyžáku)stanu.
"Týno,Týno."Čekala jsem které pako vběhne do stanu.Byl to Daniel.Obrátila jsem oči v sloup.
"Aha,to je jenom Daniel.Tak nic."Konstatoval Jirka.
"Co tady děláš ty pako?"Ptala jsem se ho.
"Pojď za mnou."Vzal mě za ruku.Za pravou ruku.Zařvala jsem bolestí.
"Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa,"Řvala jsem celou dobu co mě táhl.
"au."Dokončila jsem důrazně aby to Daniel uslyšel.Stáli jsme venku ze stanu ,na odlehlém místě kde nikdo nebyl a kde nás nikdo nemohl slyšet.
"To bolelo."Řekla jsem když na to AU nereagoval.
"Já vím.Promiň.Ale alespoň jsi mi přihrála balón."
"Co?"
"Teď jsem o tom chtěl mluvit.Nechceš o tom někomu říct?"Ukázal na moji ruku.
"Uhodls.Nechci.Když o tom nikdo neví je to tak lepší.Stačí že to ze mě vytáhla Kikina."
"Co se tady dějě?"Došla za náma právě zmíněná Kikina.
"Nic Kiki."Ujistila jsem ji.
"Děcka.Jde se lyžovat."Došel za náma Jirka.
"Vždyť už jdem."Mávla jsem rukou na Kikinu a Daniela.

28.kapitola PNBT

10. dubna 2013 v 15:32 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Kapitolka pro Any s kterou si rozumím stále víc a víc a to mě těší.Zlatíčko moje.I když mě nemáš ráda a máš radši jeho já tě ráda mám.
Omluvám se že je tak krátká ale navečer by tady měla být minimálně jedna další a ta bude delší.


"Jsi v pořádku Aneto?"Lyžovali jsme asi 20 minut a Aneta právě narazila do toho tříletého lyžaře s hůlkama.
"Pohoda,klídek,tabáček."Ujistila mě.
"To jsem ráda.A ty maličký.."Otočila jsem se k malému chlapečkovi-který se právě zvedl a začal popotahovat,musela jsem zakročit aby se nerozbrečel.
"Jeď za rodičema zlatíčko a ty hůlky nechej příšte raději doma.Ano?"Děťátko roztomile přikývlo a bez nejmenšího náznaku pláče začalo plužit po svahu.
"Ty to s těma malýma dětma tak umíš!!"Chválila mě Aneta.
"Jak ty to jen děláš?"Zeptala se mě na konec.
"Dva mladší sourozenci,spousta malých kamarádů a léta praxe zlatíčko."
"Zvedneš mě?"Natáhla ruku.
"Tak pojď maličké děťátko."Už jsem jí chtěla podat pravou ruku,ale naštěstí jsem si včas vzpomněla a vyměnila jsem ji za levou.
"Co děláš?"Aneta si toho hned všimla.
"Co bych dělala?Podávám ti pomocnou ruku.Nechceš snad?"
"Proč levou?"
"Protože ji mám silně.....kašlu na tebe.Pa."Udělala jsem co jsem řekla a odjela z místa činu.Z místa Anetina činu.

27.kapitola PNBT

9. dubna 2013 v 19:38 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Záčínám zavádět číslo u kapitolky abych se v tom trošku vyznala.
Tuhle kapitolku prostě musím věnovat Any.Jinak to nejde.Dneska si byla lepší.Musím se učit a hlídat.Tak je ta kapitolka divná.Doufám že se ti alespoň trošičku zalíbí.
Jak se vám líbí nová titulka?



"Co s tím budeš dělat?"Zeptala se mě Kikina když se vlek konečně dal do pohybu.
"Coby?Nic!!!!!!!!!!!"
"Vždyť tě ta ruka bolí!"
"Jenom když ji pokrčím nebo když spadnu nebo když se jí někdo popřípadě něco dotkne nebo když se já tou rukou něčeho či někoho dotknu."
"Jenom."Protočila oči Kikina.
"Ruky k lyžování nepotřebuju.Lyže se nosí na nohách!!!"
"Já vím."Kikina chtěla mávnout rukou ale po chvíli to zavrhla aby ,,zase,, nespadla.
"Vy snad máte snowboard na rukou?"
"Ne.Ale kam dáš hůlky?"
"Myslíš tu blbou pomůcku na zabití?"
"Ne myslím hůlky."
"Hele.Sjela jsem Alpy,Dolomity,Krušné hory,Krkonoše,Orlické hory,Beskysy,Jeseníky a Karpaty bez hůlek a na jednom beskydském kopci nehodlám nic měnit.Rozumíme si?"
"Jo.Ale na co je teda máš?"
"Na co asi?"
"No na to se tě teď ptám."
"Na okrasu.Stejně jako tísice dalších lyžařů na světě.Já hůlky nepotřebuju.Jsou nanic."
"Náhodou hůlky nejsou tak špatné."
"Říká holka co jezdí na snowboardu."
"Náhodou jsem chvilku jezdila i na lyžích."
"Miluju mále dětské lyžaře s hůlkama.Ještě že už jsme nahoře."
"To byla jako narážka na mě?"
"Ne.Vidíš tam to tříleté dítě s hůlkama co pluží po svahu?"
"Jo!!!"
"O tom mluvím."Vystoupili jsme.
"Miky,Miky počkej!!Už musím Týno.Uvidíme se o přestvávce."
Kikina odjela za ostatními a já taky.Za SVÝMI ostatními.
"Týno co ti je."Přijela ke mě Aneta.
"Nic!!!"Ujistila jsem ji.
"Danieli!Pojď sem.Zakřičela jsem na něho."Daniel ke mě doplužil se skloněnou hlavou.
"Neboj nechci ti nic udělat.!!!!"
"Díky.Ale měla bys pro to důvod."
"Ja vím Danieli.Odpouštím ti."A chtěla jsem ho obejmout.
"Co dělám?"Ptala jsem se sama sebe.
"Nevím ale vypadá to divně."Odpověděla mi Aneta a další.
"To bude asi tou bolestí.Už nevím co dělám."
"Jaká bolest?"Ptala se právě přicházející Zubatka.
"Žádná."Pípla jsem.
"Řekni to!"Trvala na svém Zubatka.
"Když nám ten pán dole u vleku podával kotvu,blbě jsem měla ruku a ta kotva mě ji odrala."Vymýšlela jsem z fleku výmluvu a myslím že to bylo hodně poznat.
"Tak se pustíme do lyžování."Opatrně jsem zapíchla hůlky do sněhu.
"Za mnou!"Ukázala jsem levou rukou.Ti co měli hůlky se odpíchli a ti co je neměli-což jsem vlastně jen já,takže já jsem jako jediná zapojila do práce nohy a pustila jsem se dolů po svahu.

Čistokrevný kretén

8. dubna 2013 v 20:41 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Nevím komu jinému to věnovat než Any.Můj andílek,moje sluníčko,můj smíšek
,člověk který mě umí rozesmát i naštvat,člověk bez kterého si nedokážu svůj život představit(v dobrém a kamarádském!! slova-smyslu) a tenhle člověk chce pořád umírat :-(




"Tak tady si něco řekneme."Řekla naše třídní když jsme došli pod svah.
"Dnes budou všichni lyžaři jezdit společně.Týno,Lucko,pojďte sem."Zavelela Zubatka a my jsme ji poslechly.Stále a pořád jsme měli v živé paměti tu raní událost.
"Takže,pojedet za sebou a tady Týna,"V tom mi Zubatka zvedla pravou ruku-jako když vyhrajete zápas v boxu-ale to dělat neměla,protože já jsem to nevydržela a zařvala jsem bolestí.Všichni se na mě s údivem dívali,jen Daniel se v davu schovával.Měl pro to svůj důvod.
"Co je ti Týno?"Ptala se mě s úlekem vystrašená třídní.
"Nic.Bude to asi jenom křeč."Řekla jsem a rychle jsem si ruku chytla abych tu šíleně,šílenou bolest utišila.
"Dobře.Takže tady Týna,"Ukázala na mě Zubatka.
"Týna pojede na začátku a Lucka na konci.Ostatní se nahoře na kopci seřadíte mezi ně."Dokončila.
"A snowboarďáci vyjedou na kopec s lyžařema a tam na mě počkají.Rozuměli jsme si?Počkáte na mě!!!"Řekl s důrazem Medvídek.
"Klid Méďo."Neodpustila si Kikina když se vedle mě řadila na kotvu-to je takový typ vleku pro dva lidi-,ještě že ji Méďa neslyšel.
Když jsme si dali kotvu pod zadek a vlek se námi začal rozjíždět,Kikina se mě zeptala:
"Co ti ten kretén udělal?"
"Který kretén?"
"Daniel přece!!!!!!!!!"
"Jo tamten idiot,nic."
"Hele.Jsem tvoje nejlepší kamarádka a vidím že něco není v pořádku.A navíc jsem slyšela jak říkáš Danielovi že je to všechno jeho chyba,že ty za nic nemůžeš."
"Fajn.Něco mi udělal ale to je na dlouhé povídání."Hned jak jsem to dořekla,vlek se zastavil.
"Tak myslím že teď máme času dost."Konstatovala Kikina když jsme zjistili že spadli Miky s Anetou.
"To si budeš ale muset vyslechnout i nechutné podrobnosti."Varovala jsem ji.
"Fajn.Tak sem s tím."
"Dobře.Víš jak jsem asi po dvou minutách zmizela s pokoje?"
"Vím.Myslela jsem si žes nechtěla poslouchat ty Kájiny kecy."
"To taky.Ale hlavně jsem musela zkontrolovat Mikyho s Anetou."
"Nešpehuješ je poslední dobou nějak často?"
"Já je nešpehuju,já je kontroluju."
"Fajn."
"Fajn.Došla jsem dolů před vchod kde byl sraz a oni se tam líbali."
"Ano.Pozoruju že to je poslední dobou jejich velmi častá činost.Copak si Miky nepamatuje že ještě pořád chodí s Beou?"
"Pokručuju Kikino."
"Fajn!!!"
"Skvěle.Záměrně jsem je vyrušila,oni mě poslali do háje a tak jsem si šla pro lyže.Cestou mě Daniel nabodl na špičku hůlek a hranou svých lyží mě nějak odstrčil,já jsem spadla a od té doby mě bolí pravá ruka.Zazvonila zvonec a pohádky je konec."
"Já jsem to říkala."Kikina se stále dívala dopředu,oči jak kočka až málem spadla-ne kvůli kočičím očím ale díky tomu že se nedržela a vyjela ze stopy.Já jsem ji naštěstí na poslední chvíli chytla,jenže pravou rukou.
"Cos říkala Kiki?"Zeptala jsem se jí abych zase nezačala kňučet bolestí.
"Je to kretén."Konstatovala suše Kikina.
"Čistokrevný kretén."

Omluva se cení

8. dubna 2013 v 20:12 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Mé skvělé Any.
Vím že tady není moc Miky a ty(respektive Aneta) ale měla bych tě upozornit že tahle povídka se jmenuje 
PŘÍBĚH NAŠÍ BLÁZNIVÉ TŘÍDY a ne MILOSTNÍ ŽIVOT ANETY A MIKYHO :-)
 
 
"Dneska jdeme všichni na stejný svah."Oznámil nám náš-holčičí tělocvikář,námi však přezdívaný Medvídek.
Učitelé zaveleli k odchodu a tak jsme se vydali na svah který byl vzdálený asi půl kiláku.
Miky nesl svůj snowboard,Anetiny lyže a ještě byl rukou zamotaný do ruky Anety-jak romantické,dělá se mi z toho zle.
Pája měla ve své volné ruce Tadeáše,
trojčata porovnávaly kdo byl jako malé dítě šikovnější,
Lucka,Míša,Vanda a Nikola porovnávaly země světa-kvůli stěhování,
Alice a Monika řešily důchodovou reformu,Terka slibně slintala po Jirkovi,který však byl přinucen jít s Kájou,
Max a Teo se zapojili do koulovačky kterou začala Kikina s Isabelou
a já jsem se snažila nemyslet na svou pravou ruku.Aby nebolela,musela bych ji mít narovnanou a nic v ní nenést.Ale to nešlo protože-Kam bych pak dala ty debilní hůlky?(které stejně nepoužívám).Přitočil se ke mě Daniel.
"Udělala sis něco s tou rukou?"Ptal se tenkým starostlivým hláskem.
"Tys mi s tím něco udělal.Je to jenom tvoje vina a já za nic nemůžu."Nemohla jsem na něj mluvit normálně,na to jsem neměla a ani náladu ani nervy.Křičet jsem na něj však taky nemohla.Nikdo o mojí ruce a té srážce nic nevěděl.Tak to bylo nejlepší.
"Ale já jsem to myslel...."
"Já vím jak si to myslel a že sis to nemyslel tak jak si myslíš teď že jsem to myslela já."Daniel na mě hleděl s údivem.Moje vyjadřování je krapet složitější na pochopení.
"Ano.Namazala jsem si to mastí a obvázala obvazem.Stačí?Nebo potřebuješ vedět rovnou název a složení té masti?"
"Týno,já vážně nechtěl.Vezmu aspoň hůlky.A vzal si je ode mě.To mi hodně pomohlo.Konečně jsem mohla bolavou ruku narovnat a bolest se trošku,trošičku utlumila.
"Díky.A sorry že jsem na tebe křičela.Ale ta ruka vážně dost bolí a pořád je to tvoje vina.
"To beru na vědomí.A nekřičela si na mě.Jen ten tvůj hlas byl krapet naštvanější,ale to neodsuzuju když vím co jsem ti udělal.Omluvit bych se tady měl já.Nemáš tu ruku poškrábanou?"
"Ne.I když se tomu sama divím.Vždyť jsi mě nabodl na špičky hůlek a hranou lyží mě odstrčil až jsem spadla."
"Jo.Ale zvedl jsem tě."
"Já vím."
"Já vím že to víš.A ještě jednou se ti omlouvám.Já jsem ti vážně nechtěl ublížit."
"To věřím.Omluva se cení.Ale odpustím ti asi až zítra,jestli to teda přestane bolet,v což doufám."
"Nespěchej s tím.Času je dost.A hodně zdaru při srůstání kostí Týno!!!"Řekl když chtěl odejít.
"Zrovna jsem chtěla říct že nejsi až takový idiot,ale ty si to vždycky pokazíš."

10 minut

7. dubna 2013 v 20:23 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Any-když sis o to poprosila :-)
Možná je taková o ničem a hodně gramaticky špatná,ale je rychle napsaná tak se omlouvám.



"Kráva blbá!!!!Copak neví že deset minut je málo?Jak já ji nenávidím!!!!"Vylívala si zlost Kája když jsme došli do pokoje.
"Holky ona je tak blbá až je to směšné."Zasmála se na konec Kája.Já jsem se rychle převlékla-asi za dvě minuty takže Kájo,deset minut málo není-a utíkala jsem dolů.
Tam jsem uviděla že deset minut umí využít někdo i jinak než převlékáním se do teplého oblečení.Před chatou stály s lyžema a snowboardem Aneta a Miky.Oni ovšem nestáli a neobdivovali krásy Krkonoš.Líbali se.
"Ehm,hm"Vyrušila jsem je-záměrně.
"Dobře vy.Já bych se tam asi rozbrečela na vašem místě.Jste borci a to vážně."Ti dva se na mě dívali jakobych spadla z Marsu,nebo ještě hůř z Neptunu.Ono u mě je všechno možné takže kdo ví.
"Tak díky."Zdvořile se na mě usmáli stylem-vypadni,vždyť vidíš žes nás vyrušila při něčem hodně důležitém.
"Fajn já jdu."Řekla jsem na rovinu a utíkal si pro lyže.Pro moje muzejní kousky které však se mnou zažili Alpy,Dolomity,Tatry,Krkonoše,Jeseníky,Beskydy,Karpaty,Krušné hory a mnoho dalších.Jen co jsem odlepila nohy od země,Miky a Aneta se zase přilepili k sobě.
Cestou do lyžárny jsem potkala Daniela.No potkala,vrazil do mě.
"Ty pako.Dávej pozor na cestu."Neodpustila jsem si.
"Tak sorry.Si v pořádku?"Strachoval se.
"Ráda bych řekla jo ale děsně mě bolí pravá ruka."
"Alespoň nebudeš muset ve škole psát."Usmál se.
"Blbečku.Jestli s ní něco mám,tak ti spřerážím prsty."
"Díky,Alespoň nebudu muset psát stejně jako ty."
Rychle jsem utíkala si to zavázat.Nechtěla jsem to mít zlomené.Ještě nikdy jsem neměla nic zlomené a jsem na to hrdá.
Naštěstí jsem to stihla a doběhla jsem před chatu ještě v tom deseti minutovém limitu.Když si nás Zubatka přepočítala,přiklonil se ke mě Daniel.
"Hele jestli chceš já ti tu ruku srovnám."Nabídl se.Asi si myslel že je zlomená.Já jsem doufala v pravý opak.
"Ne díky,mám ji docela dost ráda."