ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Květen 2013

5.kapitola SPLNĚNÝ SEN

25. května 2013 v 18:26 | KikinaTyna |  Splněný sen
To je pro tebe lenule...děkuji ti..



Zapoměla jsem si nastavit budík,takže jsem samozřejmě zaspala.Naštěstí když jsem se podívala na datum,byla teprve obota,den před odjezdem-spadl mi obří balvan ze srdce.Jeho místo ale zabral menší kamínek..rodinná sešlost-blesko mi hlavou.
Vyskočila jsem z postele,rychle do koupelny,pak zpátky do pokoje se převléct,no a potom rychle dolů.Stihla jsem to jen taktak..zrovna přicházel první host.Taťkův taťka.
"Ahoj dědečku."Pozdravila jsem ho.
"Tak jdeme vařit beruško."Usmál se na mě.Dědeček je můj velký vzor.Má vlastní restauraci ve které je šéfkuchařem.A jelikož u nás smuteční hosté měli být i na smuteční hostinu-oběd,byl povolán do kuchyně dědeček.Už odmalička jsem mu strašně ochotně a ráda pomáhala ale asi před dvěma lety mě to chytlo,začal jsem se pořádně snažit a poslouchat všechno co děda přikazuje a říká no a od té doby mě děda v kuchyni bere jako schopného kuchtíka ze své restaurace a tam mě taky někdy nechává pracovat.Hlavně přes prázdniny.Už jsem se toho vážně hodně naučila a v kuchyni jsem jistější než ve svém vlastním pokoji.Až budu velká chci mít taky vlastní restauraci.
"Babička..."Začala jsem.
"...dojde s tetou a strýcem a dvojčaty."Dokončil děda.To mi stačilo.
Do kuchyně nám ze zásady nikdo nikdy nelozí-mamka dodělávala úklid a taťka byl s mými sourozenci venku...takže ani nikdo nemohl.
Obratně jsem se otáčela a podávala dědečkovy přísady.Ale nejen to...něco nechal děda úplně na mě.No a tak vznikalo naše mistrovské dílo.
Když už celý dům nádherně voněl,maminka měla dokončený úklid a začaly přicházet první opravdový hosté.Strýčkové,tetičky,bratránckové,sestřenky,bratranci a sestřeničky..mimojiné taky babička....no ale taky příbuzní pro které už není pojmenovaní.Všichni byly postupně usazováni do obýváku a když už jsme byly všichni-byli jsme přesunuti do jídelny.Sice jsme museli jíst na třikrát abychom se všichni najedly ale zvládli jsme to.
Z dědou jsme byli pochváleni a označeni za velmi dobrý tým.Plácli jsme si a přesunuli jsme se tentokrát na zahradu.
Všímala jsem si že se ze smutečních hostů stávali spíše....no pravý opak až moc veselý hosté.Možná to bylo tím alkoholem co měli v sobě-a to nemohlo být z toho přípitku na mé zdraví a přežití v Anglii.Pojídali se příspěvky ke smuteční hostině doneseny různými členy rodiny-jednohubky,chlebíčky,koláče,buchty...jako na nějaké oslavě-při tom tom to měla být smuteční hostina.
Zničehonic si mě babička zatáhla stranou:
"Co potřebuješ babi?"
"Opravdu tam chceš jet Katuško??"Zeptala se na otázku která mě před časem trápila.
"Ano babičko chci.Už jsem se rozhodla."
"Ale na celé dva měsíce."V tom mi došlo na co naráží.Abyste byli alespoň částečně informováni,taťkova mamka-moje babička-nenávidí mamčiny rodiče-moje druhé prarodiče.Už na svatbě to prý bylo hrozné a na rodiných oslavách se projistotu nesetkávají.Ale alespoň máme víc oslav...:-) Každopádně..nevím z jakého důvodu ale prostě je nemůže vystát.
"To je kvůli mým druhým prarodičům že??"Babička mlčela.
"Tak abys věděla babi,já je mám moc ráda.A bydlí celkem hodně hodně daleko,takže jsem ráda že je zase jednou uvidím.A jestli ti leží v žaludku to,že u vás na prázdninách nebudu,tak si laskavě uvědom že u vás jsem pomalu každý druhý víkend v měsíci.A na velké prázdniny k vám jezdím jenom proto abych mohla pracovat u dědy v restauraci."
Z této dost nepříjemné situace mě vysvobodila mamka.
"Kde si Cat?Všichni už na tebe čekají."
"Na mě??"Nechápala jsem.Mamka jen přikývla a odvedla mě za ostatníma kteří už zase přesídlili do obýváku.Babičku jsem nechala na pospas jejím myšlenkám.Když jsem vstoupila.
"Happy birthday to you..."Začala celá rodiná sešlost.Když dozpívaly,slova se ujal taťka.Vysvětlil že zpívaly anglicky protože budu na prázdniny v Anglii,no a že tam budu i přes moje narozeniny-tak mám oslavu teď.
Chvilku jsem nechápavě stála ale kdž ségra donesla dort a všichni vytáhly dárkové tašky a neidentifikovatelné tvary zabalené v ozdobném papíru-vyjasnilo se mi.
Smuteční hostina se změnila na opravdovou oslavu.

4.kapitola SPLNĚNÝ SEN

22. května 2013 v 12:43 | KikinaTyna |  Splněný sen
Chtěla bych být svině a chtěla bych se pochválit protože jsem se dneska nějak rozběhla s tím psaním...ale zároveň se chci omluvit všem...především Any....že to není PNBT_což asi máte radši-já osobně mám radši tohleto a myslím že když se do toho začtete tak vás to taky bude bavit-_...Každopádně...tuhle kapitolku věnuji všem co to čtou...a doufám že to nEjsou tři lidi o kterých vím....-nebudu se moc rozkecávat:TADY TO JE


Dny pomalu ale jistě ubíhali...
Počet dvojek na vysvědčení byl dodržen a maminka se taky konečně alespoň částečně smířila s tím že její-sice nejstarší ale pořád maminčina-holčička odjíždí s kamarádkou na celé prázdniny do Anglie.
Za ty dva týdny jsem se s Klárou bavila hodně..a pořád víc a víc a víc až Lottie nadávala že s ní se vůbec nebavím.Jenže to ani normálně nešlo když pořád básnila o tom klukovi který se jí líbí a který se na ni usmál-teď z toho dělá Lottie vědu.
A navíc,s Klárou si rozumíme.Plánujeme naši cestu.
**
V den vysvědčení jsme byli všichni šťastní.Dostali jsme to co jsme si zasloužili a vydali se směrem domů.Lottie se nenápadně odplížila aby se přiblížila k tomu klukovi....říkala jsem že jsem na něj alergická??...
Já jsem kráčela po chodníku který se doslova rozpadal pod nohama a přemýšlela jsem nad pozítřkem.Vždyť jedu sama na dva měsíce do Anglie.Teda vlastně ne sama..ještě je tu Klára.
"Jsi při smyslech??"Zeptala se mě již zmíněná Klára když ke mě doběhla.
"Proč bych nebyla?"Nechápavě jsem se na ni podívala.
"Vypadala jsi tak zasněně....zamilovaná??"V očích jí jiskřilo.
Hlavu jsem měla sklopenou."Přemýšlela jsem nad pozítřkem."Musela jsem se Kláře podívat do očí a říct co mám na srdci..
"Přemýšlela jsem jestli to nakonec nevzdám..."Klára stála jako opařená.Během chvíle se ale sebrala a začala na mě řvát..
"Po tom všem se chceš vzdát???"
"Vždyť je mi dvanáct...."Měla jsem na krajíčku..Hlavu jsem zase sklopila.
"No a??Podívej se mi do očí Kateřino."Protože jsem to nechtěla udělat...chytila mě za bradu.Podívala se do mých uslzených očí lesknoucích se od pláče a já zase do těch jejich naštvaných...
"Jsi srab??"
"Asi jo..ne asi..ano jsem."Odpověděla jsem.Z její tváře zmizelo sebevědomí a začala brečet taky.To jsem nevydržela.
"Kašlu na to pojedu...ať už moje duše chce nebo ne..pojedu."Klára si pohotově utřela slzy a všechno mi bleskově odpustila...jakoby tahle situace nikdy nebyla.
"Fajn.V kolik je sraz a kde?"Byla jsem překvapená že se to všechno seběhlo tak rychle ale sebrala jsem se i já.
"Vlak nám jede.."Lovila jsem z hlavy pečlivě uschovaná fakta.
"4:41 tak dejme tomu o půl paté na nádraží."
"Já už jsem úplně zapoměla že musíme vstávat tak brzo."Sesunula se na lavičku.Naštěstí se trefila.Posadila jsem se vedle ní.
"No jo..Já bohužel ne...to to mám na nádraží ještě dál..asi budu vstávat ve tři."
"Teď jsem to chtěla říct...taky budu vstávat ve tři."
"TELEPATIE."Řekli jsme potom zároveň a usmáli jsme se.V jejích očích jsem viděla jeden důležitý fakt:Všechno bylo opravdu opravdu odpuštěno.
"Co děláš zítra??"Zeptala se když se vzpamatovala.
"To nestojí za řeč.Rodiče pořádají smuteční hostinu pro blízký a střední rodiný okruh.."
"Aha.Moji mi zase plánují pohřeb."
"Ale já jsem to mysela vážně."
"Co máš z toho já ne.Co je na tom??"To jsem se zasmáli.Ale nebylo to nevinné usmívání..dostali jsme velmi infekční záchvat smíchu.
V tom jsme uviděli toho kluka co se líbí Lottie.Přitočil se k nám.
"Čau holky.."
"Ahoj,."Odpověděli jsme zdvořile a udiveně zároveň.
"Co děláte o prázdninách?"Chce s náma vést delší rozhovor-co se stalo?
"Jedeme do Londýna..Pojď Kláro."Vzala jsem ji za ruku a odtáhla dál abychom se ten den vůbec dostali domů.
"Vážně??"Volal za náma.
"Vážně.Třeba dáme na facebook nějaké fotky.Přidej si do přátel Anežku Lottie ze sedmičky,ta nám to určitě olajkuje.Znáš ji ne??"
Směle kývl."Takový případ."Dodal.
"Mimiochodem ten takový případ-MILUJE TĚ."A utíkali jsme pryč.
"Ty si číslo Katie."Usoudila Klára.
"Díky.To je to nejhezčí co jsi mi kdy řekla."Předváděla jsem polichocené chování.
"Strašně se do Londýna těším.I k té tvojí babičce.Jsem ráda že tam jedeme spolu."
"Já taky."Ujistila jsem ji.
"Promiň že jsem na tebe křičela.Odpustíš mi??"
"Všechno už je dávno odpuštěno.A teď už běž domů aby ti mohly změřit míry.."Klára se na mě podíval stylem..co tím myslíš?.
"Abys měla rakev na míru.Aby tě nikde netlačila."Usmála jsem se já a usmála se i ona."Když už jsme se konečně chtěli vydat každá na úplně jinou stranu našeho města-domů...
"Holky,holky."Byla to Kity.
"Slibte mi že mi aspoň napíšete."
"Neboj se Kit.Skajpneme ti hned jak to bude možné."Slibovali jsme.
"Jste zlaté.Díky a čau.A užíjte si to....v duchu budu s váma."
"Nemáš zač.A taky si užij moře....ať bráchové a mimina moc nezlobí."Popřáli jsme jí a ona nastoupila do luxusního auta které ji odvezlo pryč od nás.
"Tak zítra o půl paté ráno na nádraží."Připomněla jsem Kláře.
"Rozkaz šéfe."

Miluju je..

22. května 2013 v 11:08 | KikinaTyna
Jak už jste si možná všimli nebo ne...miluju malé děti....z celého srdce...
Malý příklad..tuhle fotečku miluju už delší dobu
A ještě skvělější jsou dětičky které něco umí:

a nebo se snaží něco dokázat:

P.S.:První holčičce jsou tři a té druhé čtyři


Miluju,miluju,miluju je...

Nevím jak mě tento obrázek napadl..

3.kapitola SPLNĚNÝ SEN

22. května 2013 v 10:38 | KikinaTyna |  Splněný sen
Věnováno Any....aby se brzy ,,uzdravila,,...



"Tak volám??"Ptala se mě už asi po třicáté Klára když jsme seděli u ní v pokoji.
"Jo."Odpověděla jsem.Nechápu co je na tom zavolat nějakému chlapovi a říct mu že dojedeme dvě a ne tři.Klára mi asi četla myšlenky...
"Tak mu zavolej ty!!"
"Já nemám mobil.."Vymlouvala jsem se jak nejvíc to šlo.Udělala přesně to co jsem čekal že udělá..
"Tak si půjč můj.."A natáhla ke mě ruku se svým krásným,velkým,drahým dotykovým mobilem po kterém už jsem dlouho toužila.
"Ne díky...Prosím.."Nasadila jsem svůj smutný-vyděračský výraz.
Tak fajn,já mu zavolám."Změkla Klára.
"Dík.."Usmála jsem se jako měsíček na hnoji a sluníčko na kompostu zároveň..
Zrovna když Klára hledala číslo..volal jí někdo koho měla uloženého jako:
KONCERT-1D-LONDÝN-PRÁZDNINY-GB
"My se tady hádáme která mu zavolá a on si nakonec zavolá sám..."Kroutila nad tím hlavou Klára a vychutnávala si Niallovo začáteční sólo v Nobody Compares-což má jako vyzvánění.
"Tak to zvedni ty trdlo."Pobídla jsem ji.Zmáčkla zelené tlačítko-čímž hovor přijala-a z aparátu se ozval vlídný mužský hlas.
"Dobrý den slečny,neruším vás??"
"Dobrý."Konstatovala Klára.Odklonila mobil a potichounku směrem ke mě ..."I když dobrý je za tři."
"Mám pro vás bohužel špatnou zprávu..."
"My pro vás taky...ale začněte.."Zase odklonila mobil a dodala..."Starší mají přednost."
Pousmála jsem se ale vzápětí mi úsměv z tváře zmizel...Co je ta jeho špatná zpráva??Nikam nejedeme??Všechno se ruší?
"Bohužel...je mi to strašně líto..Ten pokoj na tom hotelu co jste si pronajaly....není trojlůžkový ale dvojlůžkový.."
"Aha.V tom případě je všechno v pořádku a my pro vás žádnou špatnou zprávu nemáme."..spadl mi kámen ze srdce.
"Možná jsem úplně blbý...jsem starý člověk,to pochopte...ale vůbec jsem o nepochopil."Jeho hlas zněl překvapěně.
"No jedna ta naše kamarádka jede s rodinou k moři."Řekla jsem úplně lhostejně ale v duchu jsem jí trošičku záviděla.
"Aha.Tak to jsou samé skvělé zprávy děvčata.Těší mě to jak za vás tak za mě.Tímto to beru zároveň jako potvrzení že vy dvě jedete..takže během těch dvou týdnů se ještě ozvu.Nashledanou..tedy spíše naslyšenou..jo a ještě něco...hodně štěstí ve škole ať máte krásné vysvědčení..."Červené tlačítko tentokrát zmáčkl ten pán,kterého jsme nikdy neviděli,nikdy ho zřejmě neuvidíme ale jsme mu nesmírně vděčné a do konce jeho ale i našeho života miu neoplatíme to co pronás udělal on.
"Be happy....ooooooooh..Don't worry....yeah."Zpívaly jsme tak hlasitě ř´že se divím že mě Klářiny rodiče nevyhodili.
Byly jsme ale opravdu obě maximálně HAPPY.:-))))))))))

Tak smutné...

17. května 2013 v 19:45 | KikinaTyna |  Jednorázovky
Je tak smutné když ráno vstáváte a večer usínáte šťastní,po většinu dne jste maximálně HAPPY,když žijete bezstarostný a šťastný život bez propastí a nastráh a někdo kdo je vám blízký trpí.
Je tak smutné když se ten blízký trápí,vy víte proč,ale nevíte jak mu pomoci...i kdybyste sebevíc chtěli-nemůžete...nejde to.A kdybyste se o to chtěli jen pokusit,buď byste všechno pokazili a zničili nebo byste to milionkrát zhoršili.
Je tak smutné když vidíte přetvařující-se,usmívající-se obličej ale cítíte plačící duši...
Je tak smutné když vidíte smutné a ztrápené oči toho člověka,když vidíte že jim chybí jiskra...
Je tak smutné když vidíte že se ten člověk trápí a nechce vám říct proč...
Je tak smutné....a ještě smutnější...když vám to nakonec řekne a vy nevíte co mu odpovědět....jak ho utišit,uklidnit,povzbudit nebo rozveselit...
Je tak smutné když říkáte:,,Netrap se tím,všechno bude dobré.." a víte že ten člověk se tím trápit nepřestane a dobré to taky nebude.

Je to TAK smutné.......že i vy nakonec skončíte utopeni v slzách,žalu,zármutku,smutku a utrpení...

Nástěnky -náctiletých dívek

8. května 2013 v 22:20 | KikinaTyna
Spousta lidí si myslí že nástěnka -náctileté dívky vypadá takto:
nebo takto:
popřípadě takhle nebo takto:

ale jen maličká hrstka si umí představit že by mohla vypadat......:

33.kapitola

1. května 2013 v 21:12 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Any-ta je pro tebe :-)A taky pro ostatní kdo to čtou-jestli to někdo vůbec je.Prosím hvězdičkujte ale když zanecháte komentář-ať už krátký nebo kilometr dlouhý-budu ten nejšťastnější člověk ve vesmíru.

"Týno,Týno,Týno."Aneta běžela a brečela a běžela a brečela a vrhla se mi do náručí.
"Co se stalo Any?"Ptala jsem se s předstíraným zájmem,protože jsem úplně přesně věděla CO se stalo.
"On mě nemiluje.On mi zlomil srdce.On mě nemá rád.Chápeš to?"Aneta brečela ještě víc.Bea naštěstí spolupracovala a neukazovala se.Aneta si zatím ničeho nevšimla.
To snad ne Any.To je hrůza.Co ti přesně řekl?"I když jsem to věděla.Na vlastní uši jsem slovo od slova slyšela.
"Pojď,to ti musím říct někdě........jinde."A zatáhla mě za ruku.
"Au Aneto.To bolí.Šílíš?Blázníš?Si blbá?Pusť mě."Samozřejmě mě chytla za pravou
"Sorry.A co s ti vlastně vůbec stalo?"Musela jsem si vymyslet další výmluvu.
"Zakopla jsem na schodech a rukou jsem narazila na zábradlí."Mávla jsem rukou jakoby to byla ta nejnormálnější věc na světě.Měla jsem asi ale (určitě) použít tu výmluvu s postelí protože...
"Říkalas že sis to udělala o rožek postele."Bea vyskočila a tím na sebe jaksi hodně upoutala Anetinu pozornost.Naštěstí je Aneta Aneta,takže...
"Čau Vando!!"Už jsi mi odpustila?"Drapla jsem příležitost-zároveň Beu a utíkali jsem pryč.Pryč od Anety které by to mohlo brzo dojít.Obvykle se jí rozsvítí během dvou minut.
"Kam jdeme?"Nevěděla Bea a docela ji deprimovalo když jsem ji táhla neznámo-kam.
"Za těma lidma."Zamumlala jsem neurčitě.
Došli jsme do jídelny kde nikdo nebyl.Zato jsem si všimla nějaké prázdné místnosti-té co používají uklizečky.
Dostrkala jsem tam Beu která až do poslední chvíle nic netušila.Usmála jsem se na ni a zavřela jsem za ní dveře.
Klíč v klíčové dírce se usmíval a nabízel se:Otoč se mnou prosím.Neodolala jsem a potichounku Beu zamkla.
Vrátila jsem se za Anetou.Vzlykala a vypadala velmi smutně a utrápeně.Věděla jsem kvůli čemu ale nemohla jsem se jí přiznat že jsem je ,,kontrolovala,, ve skříni,kde jsem rozhodně neměla co dělat a že jsem slyšela,co jsem rozhodně neměla slyšet.
Celý rozhovor jsem si teda musela vyslechnout ještě jednou od Anety.A musím říct že někdě opravdu hodně přikreslovala a přibarvovala aby byla situace ještě pikantnější a tragičtější.
"Prostě chlapi Any.Nesmíš to brát tak vážně a tragicky."Aneta pozvedla hlavu,utřela si slzy a zamračila se na mě jakobych jí zakázala se dokonce života zamilovat.Bylo to ale něco jiného.
"Jde vidět že jsi ještě nikdy v životě nezažila tragický rozchod."V tom měla pravdu.Vlastně ani nevím jestli vůbec nějaký vztah mám.Co je mezi mnou a Kryštofem?Láska?Kamarádství?Nebo jenom šílená zimní úchylka?Z mého přemýšlení mě vytrhl Anetin nenadálý usedavý pláč.
"A víš co je na tom nejhorší?"Zeptala se mě.
"Ne."
"Že já ho po tom všem ještě miluju.Ještě pořád ho miluju.Ale ten dě......víš co myslím,si určitě vybere.."
"Určitě si vybere tebe Any.Do konce života by nenašel lepší holku než jsi ty."Ujisťovala jsem ji.
"Neskač mi do řeči........kde jsem to....jo!Beztak si vybere Beu až dojedeme domů."Její pohled zklouzl na Beiiny věci.
"A co tady vůbec dělala Vanda?Ona chtěla odjet?Nebo to nebyly její věci?Někdo přijel?"Nemusela jsem nic říkat,ona si(konečně) spočítala že jedna a jedna jsou dvě(že jí to trvalo)..
"To jako že Vanda je Bea?Kde je?Kam si ji odvedla?Kde je ať jí můžu rozbít hubu.Husa jedna kravská."Začala idiotskou dětskou nadávkou a dostávala se do vyšších-sprostších-sfér.
"Nevyšiluj.Zamkla jsem ji do nějaké místnosti pro uklizečky."Řekla jsem jakoby to byla ta nejnormálnější věc na světě.Zamykat lidi kteří za nic nemůžou.A navíc to ani není moje věc.Kdyby to udělal Miky nebo Aneta-chápu.Plně je chápu.I když Aneta by ji asi nejradši viděla pod kytičkama.