ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Červen 2013

Jak to tady teď bude???-PRÁZDNINY

26. června 2013 v 21:09 | KikinaTyna
Jak to tady teď bude???-toť otázka..
...první dva týdny...
.... nebude nic.....
vysvětlení:budu totiž daleko od domova a daleko od civilizace a internetu....a vlastně taky teplé vody atd...jedu na skautský tábor jako pomocná instruktorka.....počkat teplá voda bude:ohřejem si ji nad ohněm...takže asi takto..dva týdny budu spát ve spacáku v tee-pee-typické obydlí indiánů,kdyby jste nevěděli,-koupat se v rybníce,na záchod chodit do lesa a denodenně přežívat přes deset malých dětí (miluju malé děti...jenže tohle je kritická skupina...školáci)....strašně se těším....vážně
...další týden-třetí....
..téměř nic nebo nic...
vysvětlení:taťka bude mít volno takže budeme jezdit na výlety atd....
.....další týdny......
...tak to vážně nevím...
vysvětlení:naši neschvalujou neustále sedení za počítačem...vlastně jim je proti srsti jakékoliv sedění za počítačem...a jelikož je mamka na mateřské-neustále doma-bude mě vyhánět ven na sluníčko,na koupaliště,zase ven....takže pokusím se jak nejvíc budu moct..

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
Pozastavuju-do neznámokdy-PNBT(PříběhNašíBláznivéTřídy) i Splněný sen......
Přes prázdniny asi přidám jen nějakou jednozárovku.....šak to znáte....


Takže loučím se.
pěkné vysvědčení přeji..
nádherné prázdniny...
....PAPA
Vaše Týna

Nešťastné okolnosti....zázraky činí a růže přináší

21. června 2013 v 18:33 | KikinaTyna |  Jednorázovky
Tohle je pro tebe Any.....taková delší jednorázovka...však tobě to dojde.Přeji ať všechno dobře dopadne.

Konečně se otevřeli dveře porodního sálu.Vyšel z nich doktor-with POKERFACE- a začal se rozhlížet.Charlie se podíval na Jasmin..Jasmin na Charlieho,kývli na sebe a šli za ním.
"Vy jste přátelé Emily Elisabeth Austinové??"Změřil si je pohledem.
"Ano.Já jsem Charles Lucas Orlando Austin.Bratránek jejího manžela a její nejlepší kamarád.A tohle je Jasmin Brownová.Také její nejlepší kamarádka."Pustil se do představování Charlie.
"Těší mě."Řekl doktor úplně bez zájmu.
"Upřímnou soustrast."Dodal však v zápětí.Řekl to jako by to říkal každý den,hlas se mu ale zachvěl.
"Takže to maličké to nepřežilo??"Zhrozila se Jasmin.
"To ne.Děvčátko je v naprostém pořádku....jen si dneska poleží v inkubátoru."Zakroutil doktor hlavou.
"Uf.To se mi ulevilo."Oddechnul si Charlie.Jasmin se ale během chvíle rozsvítilo.
"Tak si normální???Vážně se budeš jak blbeček usmívat po tom co se stalo??"Vyjela na něj Jasmin.
"Klidni se Jas.Ty snad nejsi ráda že je ta maličká v pořádku..??"Nechápal Charlie.
"Samozřejmě že jsem...Ale když je v pořádku ta maličká tak to znamená...."Jasmin polkla.Doktor pochopil situaci.
"Vaše přítelkyně má pravdu."Mezi Charlesem a Jasmin nic nebylo.Nebyli přítel a přítelkyně.Byli nejlepší kamarádi,včetně Emily.V téhle situaci ale nikdo kvůli tomuto oslovení-přítelkyně-neprotestoval.A nejen z toho důvodu.Od školky byli nejlepší kamarádi,ale někdy na škole zjistili že k sobě cítí něco jiného.Nikdy si to však nepřiznali a navzájem si to neřekli.Emily to ale věděla.Slyšela to z obou stran.Snažila s jim pomoct ale nikdy se jí to kvůli jejich tvrdohlavosti nepodařilo.
"Vaše kamarádka umřela...je mi to moc líto."Doktorovi-rádoby tvrďákovi-ukápla slza.Totéž se nedalo říct o Jasmin.Podlomili se jí kolena,svezla se k zemi a za chvíli se topila v slzách.Charlie si klekl k ní a začal ji utěšovat.Charlie nebrečel.Dusil pláč v sobě.Nebrečel protože chlapi nebrečí.Chtělo se mu brečet ale teď musel utěšit Jasmin.
Pomohl jí vstát.Ona si položila hlavu na jeho rameno,on neprotestoval a objal ji.Stáli tam na nemocniční chodbě,objímali se a brečeli.Teď už i Charlie.
"Řekni že to není pravda Charlie.Emily nemohla umřít.Že neumřela??"Ptala se Jasmin.
"Rád bych řekl že ne......"Odpověděl Charlie a pohladil Jasmin po vlasech.Ta se mu podívala do jeho nádherných velkých tmavěhnědých očí.Chvíle jako stvořená pro polibek-kdyby to nebylo v téhle škaredé situaci.
"Můžu vás tady nechat??"Zeptal se doktor a zrušil tu roztomile romantickou chvilku.
Charlie kývl ale Jasmin ho nenechala odejít.
"A mohli bychom ji vidět??"
"Nevím jestli by to byl zrovna nejlepší nápad."Podrbal se na pleši doktor.
"Ona myslela tu maličkou.Ne Emily."Protočil oči Charlie.
"Aha.V tom případě..ano.Sestřička tadyma za chvíli půjde aby odnesla malou do inkubátoru.Tak se na ni můžete podívat."A odešel.
Jasmin se zase přiklonila k Charliemu,chytila ho za ruku a ten ji pevně stiskl.On to vlastně nebyl pevný stisk.Byl jemný a procítěný.Dával najevo že jsou v tom spolu.
Za chvíli přišla sestřička z malým růžovým balíčkem.
"Vy jste..."Začala sestřička..
"..přátelé Emily Elisabeth Austinové.Charles Lucas Orlando Austin a Jasmin Brownová."Představil je již podruhé Charlie.
"Já jsem zdravotní sestra Elly."Řekla sestřička a natočila se do jiného úhlu a díky tomu mohli spatřit nádherný obličejíček malého děvčátka.Nejvíc je zaujali její velké zelené oči.
"Ta je nádherná."Rozplývala se Jasmin.Na chvíli se dokonce usmála.Stejně tak i Charlie.Po chvíli ale zase zesmutněli.
"Kdo se o ni bude starat když Emily....."Charlie polkl.To slovo zatím nedovedl vyslovit.Sestřička to pochopila.
"Její otec nemá zájem???"Zhrozila se Elly.
"Ne že by neměl,ale minulý měsíc zahynul při autonehodě."Informoval sestřičku Charlie.
"Aha.Tak to je mi líto."
"V pořádku.Nemohla jste to vědět."Mávl rukou Charlie.
"Potom by mohla malá vyrůstat u prarodičů."Uvažovala Elly.
"Její otec umřel když jí bylo 15 a maminka před půl rokem.A rodiče Jamese...to byl její manžel...umřeli když mu byli 3."Řekl Charlie.
"Smutná to žena ta vaše Emily.Neměla asi moc šťastný život."Konstatovala Elly.
"To ne.Ale byla moc silný člověk."Uznal Charlie.
"Doufejme že maličká Jasmin Charlotte bude mít štastnější život."Elly se pousmála a podívala se na maličkou.Tuhle práci už měl ale zabraný někdo jiný.Jasmin z malinké Jasmin od první chvíle ještě nezpustila oči.
"Cože??Jak se jmenuje??"Procitla Jas.
"Emily vás musela mít asi hodně ráda.Protože tahle malá slečna se jmenuje Jasmin Charlotte Austinová..."Zopakovala Elly.Jasmin se rozbrečela ještě víc.
"Oh..má maličká Emily.Drží k nám respekt,je vždycky strašně hodná a má nás ráda."Vzlykala Jas.
"Držela,byla a měla Jas.Emily už není."Upozornil Jasmin Charlie.
"Copak ty chceš aby byla mrtvá??"Vykřikla-celkem potichu kvůli malinké Jasmin-velká Jasmin.
"Ale Jasmin.Samozřejmě že nechci.Ale už se to stalo.Nemůžeme s tím nic dělat.Ale jedno vím....Emily by nechtěla abychom se trápili."Charlie vzal Jasmin za ruku a podíval se do jejích nádherných velkých hnědých očí.Jas sklopila hlavu.
"Já vím Charlie."Potom se podívala na Elly.
"Jak to teda bude s malinkou Jasmin??"Zeptala se velká Jasmin.
"Jak vám zajisté říkal pan doktor,dneska si poleží v inkubátoru a podle informací co jste mi dali bude za dva dny umístěna do kojeneckého ústavu."Posmutněla Elly.Osud tohohle malinkého děvčátka jí nebyl úplně lhostejný..
"To snad ne.."Lekla se Jasmin.
"Když mě omluvíte,už ji budu muset odnést do inkubátoru."Omluvila se Elly.
"V pořádku.My už taky půjdem."Rozhodl Charlie.
Kráčeli nemocniční chodbou,ruku v ruce,stále nechtěli uvěřit tomu co se stalo.
U vchodu je někdo zastavil.
"Dobrý den.Jsem Jacob Baker,právník Emily Elisabeth Austinové.Potřeboval bych vás ve své kanceláři."Jas a Charlie si pána nedůvěřivě změřili pohledem.
"Jsem Charles Lucas Orlando Austin a tohle je Jasmin Brownová.Jsme její nejlepší přátelé.O co se jedná??"Vyzvídal Charlie.
"Jedná se o dědictví zesnulé."Oba jen kývli hlavou a do kanceláře došli.Nebyla to žádná námaha.Stačilo přejít silnici.
"Posaďte se u mě."Pobídl je pan Baker.
"Jestli nám svěřila nějaké peníze nebo šperky nebo cokoliv co má nějakou cenu tak se toho vzdáváme ve prospěch Jasmin Charlotte Austinové,její dcery."Řekla Jasmin mezitím co si sedala.
"Emily vám svěřila něco mnohem cennějšího."Jasmin a Charlie se na sebe zmateně podívali.
"A to je...??"Zeptal se Charlie.
"Svěřila vám do rukou lidský život."Podívali se na sebe podruhé,tentokrát ještě zmateněji.
"Podle tohoto papíru.."Položil ho před ně na stůl.
"Jste zesnulou označeni jako náhradní opatrovníci Jasmin Charlotte Austinové."Jasmin mrkla.
"Znal jsem paní Austinovou poměrně dlouho.Včetně té nedávné doby co čekala své první dítě.A můžu vám zaručit že pro ni znamenalo všechno.Kord po smrti její matky a manžela."Jasmin mrkla podruhé.
"Spolu s malou Jasmin,získáváte také její dům.Abyste měli malou kde vychovávat.Pokud to tedy podepíšete.Samozřejmě vám dám nějakou dobu na rozmyšlení..."Jasmin mrkla potřetí.
"Dobře.Děkujeme.O svém rozhodnutí vám dáme vědět co nejdřív."Rozloučili se a odešli.Šli si sednout do malé kavárničky.
"Tak co??Měli bychom se rozhodnout co nejdřív aby maličká neskončila v kojeňáku."Řekl Jack poté co se napil své kávy.Jasmin usrkla tu svou.
"Takže ty to chceš vzít??"Podívala se na něj Jasmin.
"Že váháš Jas.Ty snad ne?"
"Já nevím.Víš...nevím jestli je to fér vůči Emily."
"Nebylo by fér kdybysme maličkou nechali zkysnout v kojeňáku.Jasmin,podívej se mi do očí."Jasmin ho poslechla.
"Emily nám důvěřuje.Nebylo to rozhodnutí které by řekla z posledních sil.Měla ho dopodrobna promyšlené."
"Já vím Charlie.Jen nevím jestli jsem na to připravená a jestli by bylo vhodné vychovávat s tebou dítě když mezi náma nic není..."Charlie si sedl vedle ní a políbil ji.
"Miluji tě.Už dlouho.A chci s tebou vychovávat dítě.Pokud teda chceš ty."
"Taky tě miluju."Řekla Jasmin a objala ho.
"Taky dlouho."Uznala Jas.
"Chci s tebou vychovávat dítě."Zopakoval Charlie.
"Já s tebou taky.Jako by to bylo naše vlastní."
"Přesně tak."Přitakal Charlie.Dopili kávu,zaplatili a ještě tutéž hodinu se vrátili zpátky do kanceláře.
"Bereme to."Řekli jednohlasně když vkročili do dveří pana Bakera.
"Tak to bylo rychlé.Tady se prosím podepište."Strčil jim pod nos papír,do ruky plnící pero a po pár tazích z nich byli oficiálně rodiče,tedy spíš doživotní opatrovníci.
"Tak to jsem rád že bude malá Jasmin v dobrých rukou.V blízké době vás ještě budu kontaktovat."Vyprovodil je z kanceláře a oni se odebrali domů.Prozatím k Charliemu.
**večer téhož dne**
Leželi spolu na pohovce a dívali se na televizi.
"Jak dlouho??"Zeptala se z ničehonic Jasmin.
"Co dlouho??"Nechápal Charlie.
"Jak dlouho mě miluješ??"
"11 let."Přiznal Charlie.
" A ty??"Zeptal se.
"13."Pousmála se Jasmin.
"Už od sedmičky??"Nevěřil Charlie.
"Plus mínus.Spíš mínus.Ještě dřív.Teméř od té doby co jsme se poznali."
"A proč si mi to nikdy neřekla??"Divil se.
"Bála jsem se že řekneš NE."
"Ty jsi moje malá popleta."Usmál se Charlie a pohladil ji po nádherných dokonalých hustých dlouhých vlasech.
"A proč si mi to neřekl ty??"
"Ze stejného důvodu."Uznal Charlie.
"Malý blbý ale náš..."Políbila ho.Pak si uvědomila že takhle mu říkali s Emily.
"Za dva dny pouští Jasmin z nemocnice."Vzpoměla si v rámci souvislostí.
"No jo vlastně."Vzpoměl si i Charlie.
Ten den se ještě vyspali u Charlieho.Hned na druhý den ale zašli do realitní kanceláře a nechali dát na prodej oba byty.Jak Charlieho,tak i ten Jasminin.Ve stejný den se nastěhovali do Emilyina domu.Byl to velikánský dům s obrovskou zahradou.
"Jako stvořený pro 8 dětí a smečku psů."Konstatoval Charlie.Ale úsměv ho rychle přešel když do domu poprvé vkročili.Všechno jim tak moc připomínalo Emily.Chvíli tam jen tak stáli na prahu dveří ale nakonec se museli vzchopit.Nějak to překousli a dům trošku předělali.Zítra si přece dovedou malou Jasmin domů a i tak malé děti cití když je někde velké napětí.Museli udělat pro malinkou Jasmin bezpečný a šťastný domov.Věci po Emily pečlivě uschovali na půdu i do sklepa-kam se dalo.Tahle práce jim zabrala celý zbytek dne.
Když se ráno probudili zjistili že je den D.
"Já nevím jestli to zvládnu Charlie."
"Neboj se.Zvládneš.A určitě budeš ta nejlepší maminka na světě."Věnoval jí letmý polibek do vlasů.
"Tak jdeme ne??"Vykročila Jasmin.V porodnici je nasměrovali již na normální oddělení.O všech změnách věděli.Tihle dva teď byli rodičové.
Když došli do pokoje plného miminek v růžových a modrých povianech,hned poznali mezi těmi růžovými malou Jasmin.
Po pár desítkách minut už kráčeli z porodnice jako každá normální spokojená rodina.
****o 2 měsíce později****
"Malá už spinká.."Oznámila Jasmin když vklouzla do obyváku.
"Cože??"Charlie se podíval na hodinky.
"Vždyť jsi odešla před čtvrt hodinou."Kroutil nad tím hlavou.
"To víš...malá Jasmin je zlatíčko.Položíš ji,zazpíváš jednu-dvě ukolébavky,dáš jí pusinku a už spinká."
"Je to náš zázrak."Řekl Charlie a popadl Jasmin za ruku a táhl ji neznámo kam.
"Kam jdeme??"Nevěděla Jasmin.
"Uvidíš..."Charlie pokračoval stále dál ale pak se zastavil.
"Teda vlastně ne."Odvázal jí šátek z krku a zavázal jí ho tak aby nic neviděla.Šli docela dlouho....ale to proto že Charlie dělal schálně smyčky a kolečka a chodil tam a zpátky aby Jasmin ztratila přehled o tom kde jsou.To se povedlo...
"Už tam budem??Jdem nějak moc dlouho..."
"Neboj se...ještě chviličku."
"Já se nebojím,já mám jen strach."
Po chvíli:
"UŽ!!"Řekl Charlie a zárověň odvázal Jasmin šátek z očí.Když to Jasmin uviděla.....zavřela oči aby to nebyl jen sen.Krásný sen.Byly u jejich zahradní houpačky.Ta byla posetá okvětními lístky červených růží a všude kolem byly svíčky.
"To je nádhera Charlie."Věnovala mu dlouhý polibek.Posadili se na houpačku a v rytmu větru se houpali.
"Abychom si nezapálili zahradu."Uchichtla se Jasmin.
"Neboj."Utěšoval ji Charlie.
"Já se nebojím,já mám jen strach."Charlie se pousmál.
"A budeš mít strach když udělám toto??"Charlie se zvedl z houpačky a klekl si před Jasmin na kolena.Ta zase zavřela oči aby měla jistotu že tohle není jen sen.Protože chtěla aby tohle byla pravda.
Když oči otevřela,Charlie držel v ruce krabičku a v ní byl přenádherný prstýnek.Ještě než stačila cokoliv říct...
"Vezmeš si mě Jasmin???"Projistotu udělal na Jas psí oči.Nemusel.I tak by Jasmi řekla:
"Ano...miluju tě Charlie..."Padli si kolem krku.Poté se položili na lavičku a...................................................................................................
....................................................................................................
...a asi by tam i usnuli kdyby se v Jasmin neprobudili mateřské pudy.
"Malinká Jasmin je sama doma."
"Tak jdeme za ní.Stejně už je pozdě."Zhasli všechny svíčky a ruku v ruce odešli přes zahradu domů.
************
Svatba byla nádherná.Na zámku a v zámecké zahradě plné červených růží....KRÁSA
Jejich rodiče se tam dozvěděli že jsou prarodičemi,což je příjemně překvapilo a potěšilo a rozplývali se nad krásou malé Jasmin.
************
Když byl malé Jasmin jeden rok,(rostla do krásy a dělala rodičům jenom radost) .......dozvěděla se Jasmin že čeká dítě.Jas i Charlie byli nadmíru šťastní.
************
Když přišel čas....šťastným rodičům se narodila holčička.Byla téměř stejná jako malá Jasmin.Malý růžoví balíček s krásnýma velkýma hnědýma očima.Až na to že malá Jasmin má oči zelené.
A jak se nový přírůstek do rodiny Austinových jmenuje???
Emily Elisabeth

35.kapitola PNBT

12. června 2013 v 23:39 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Sorry Any...for you...
,,Miky je takový idiot,blbec,magor....a kdyby tu nebyly malé děti.....pokračovala bych dál a ty víš kam...do sprostších sfér..."Začala bez toho abych něco řekla já.Aneta byla absolutně maximálně rozčertěná-kdo by ale nebyl. Já jsem se rozhlédla po pokoji.
"Ale počkej Any,vždyť jsme tu jenom mi dvě..."Hned jak jsem to dořekla-došlo mi to.To já jsem to malé dítě.Aneta to poznala-že jsem to uhodla.
"Správně bejbe-a to jako doslova baby...."Sama se svému vtipu zasmála.Mě ale do smíchu nebylo.
"Tohle je vážné Any....bez prdele."
"Dobře."Aneta se pokusila o co nejserióznější ,,úsměv,,.Moc jí to ale nešlo,abych pravdu řekla.Mě to jako psychologovi nedělalo problém zachovat pokerface.
"Je to něco s Mikym??"Telepatie mezi mou a její hlavou zabránila úniku informací dřív než bylo třeba.Na tom musím zapracovat.
"Jo."Aneta se konečně přestala smát.V její tváři se ale objevil mnohem horší výraz-utrpení,nejistita.....atd-Jako byste to neznali taky.
"Miky tě pořád miluje a nikdy nepřestal.Myslí si však že ty jeho ne a to ho zevnitř zabíjí.Bea ho absolutně,maximálně nezajímá,ale.....vždyť sama víš jaký je hodný....nechtěl jí zlomit srdce hned.Kdyby ale věděl co to s tebou udělá vrátil by čas a všechno by udělal jinak.Věř.Strašně se kvůli tomu trápí a dokonce i brečel...a to nekecám.Vím to protože jsem ho nechávala vybrečet na svém rameni-jako doslova.Miluje tě nade všechno na světě a známenáš pro něj všechno a možná eště víc.Kdyby tě ztratil úplně naprosto by ho to zničilo a jeho život by neměl žádný smysl...Pořád věří že se to nějak urovná ale začíná si připouštět i tu druhou možnost a shání vhodný vlak..."Valilo ze mě rychlostí(letošních povodní-No,It was funny,jenom takový vtip-trošku kameňácký-uznávám) rychlostí blesku.
"A jak to všechno prosimtě víš??"
"Ále.Byl mým klientem."Aneta se na mě podívala takovým tím hnusným podezíravým nepěkným pohledem.
"Byla jsem jeho osobním psychologem.Takže klídek žárlivko."Kývla hlavou stylem AHA ale ten deprimující pohled nezmizel.
"On je na tom mejdanu taky??"
"Jo.Dotahla ho tam Bea.Ale můžu ti Abeto na mou duši na psí uši a na kočičí svědomí přísahat že Miky se tváří jako tělo bez duše a maximálně,absolutně ho to tam nebaví.Kord eště s Beou."
"Můžu ti věřit?"Kývla jsem hlavou na souhlas.
"Mám ti teda věřit??"
"Musíš.A nebudeš toho litovat."
"Já už jsem mu tady uvnitř stejně odpustila.Miluju ho a znamená pro mě víc než všechno zlato a drahé kamení na světě.Netrápí se sám a brečení.....kdyby tady uvnitř mrzlo tak jsou tu závěje a závěje sněhu.Miluju ho a milovat ho budu jako předtím....a možná ještě víc...jdeme."Pomohla jsem jí vstát z postele a vykročili jsme.
Těsně před dveřma holčičí šestky (tentokrát jsme nechali skříně skříněma) se Aneta zastavila.Lekla jsem se že si všechno rozmyslela ale ona řekla jen...
.."Díky Týno...jsi moje a vlastně i naše dobrá víla."
"Já díky-neřeš proč.Jo a nemáš za co."
Vážně neměla.Protože ihned jak jsme vstoupili do pokoje...uviděli jsme na posteli jedné z holek Mikyho a Beu v těsném objetí a při líbačce.Aneta se rozbrečela vyběhla ven...Nemělo cenu za ní utíkat,v tělocviku byla mnohem lepší než já.V tu chvíli jsem si uvědomila že jsem všechno absolutně,maximálně pokazila.Káždopádně,musela jsem to tady a teď vyřešit z Mikym.
"Tak si blbý???Nebo jaký????Mikuláši jsi ty vůbec normální??Měl jsi naprostou pravdu.Jsi idiot a to ještě větší než si vůbec dovedeš představit.Teď sis ti u mě chlapečku pořádně posral.A nejen u mě."
Miky se na mě díval pohledem vystrašeného novorozeňátka a Bea stylem:Spadlas z višně nebo z Marsu??
Měla jsem jim oboum chuť vlepit takouvou facku že by na ten Mars opravdu doletěli.Ale jelikož se ve stejném pokoji nacházeli téměř všichni mý spolužáci......nepotřebovala jsem si pokazit celkem dobrou pověst.Všichni se naším směrem dívaly tak či tak.
Tak jsme tam všichni stáli a zíraly na sebe.První jsem se utrhla já.Aneta totiž potřebovala rychlou maximální,absolutní pomoc.
Když jsem slušně bouchla dveřmi a chtěla jsem odejít ze potřebnou,zastavila mě Nikola.
"Asi bys měla něco vědět.."
"Ne díky Niky.Touhle větou to všechno začalo a za všechno můžu jen a jen já.Je to jen a jen moje chyba.Takže když dovolíš půjdu spravit napáchané škody-což vůbec není jednoduché(asi něco jak letošní povodně-sorry)."Když už jsem chtěla znova vykročit,Nikola mě chytla za ruku,naštěstí za levou.
"Možná si o mě všichni myslítě že jsem svině."
"Ne nejsi."Uklidňovala jsem ji.
"Ale myslíte si to o mě."Na to už jsem radši neodpovídala.
"Já ti chci vážně jenom pomoct."
"To jsi-překvapivě-strašně hodná.Ale mě by pomohlo jediné a to..."
"A to co??"Vyptávala se mě Nikola s jiskřičkami v očích.
"Kdybys ukončila mé trápení a zabila mě."
"Aha tak to nemůžu sloužit."Obě jsme pokrčili rameny.Já jsem se asi po 10.pokoušela vykročit za Anetou.
"Stůj.Nikam nejdeš.Myslím že by ti to mohlo hodně pomoct a když to budeš vědět bude menší pravděpodobnost že uděláš zase nějakou blbou,hloupou kravinu.Sedej."Usadila mě,násilím,na pohovku.
"Ať chceš nebo ne....řeknu ti to.!!"

34.kapitola PNBT

9. června 2013 v 21:55 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
komu to věnovat.....Any,pro tebe
Aneta si pak šla stěžovat Isabelle a já jsem šla......prostě jsem šla někam do ,,našeho,, patra.
Sedla jsem si na pohovku a přemýšlela jsem.Jednak o své ruce,o Kryštofovi,..ale taky o Mikym a Anetě,a o Kikně,Kamile a Kristiánovi....a o všech zamilovaných dvojicích a trojicích u nás ve třídě....
.....kde se vzala,tu se vzala,objevila se Kikina.Drapla mě za pravou ruku,rádoby mi pomohla z pohovky.Zařvala jsem bolestí tak,že to musela slyšet celá chata a blízké okolí.Kikina však byla klidná.
"Sorry,já zapoměla.Pravou ne.Nechceš o tom vážně někomu říct??"Utíkala jsem dolů po schodech schladit si ruku do sněhu.Kikina stále za mnou.
"Ne nechci.A laskavě se nestarej mami."
"Neblázni Týno.Takhle si to celé jenom zhoršuješ.Ta ruka rozhodně není v pořádku ,to vím a ani nemusím být doktor."Utíkala stále za mnou.
Před chatou jsem ruku vážně strčila do sněhu.Jaká úleva.
Kikina došla a přátelsky do mě strčila.Nečekala však že ztratím rovnováhu a spadnu do závějě.
Nečekala na moji reakci a dobrovolně tam skočila taky.Válely jsme se ve sněhu jako malé tříleté dětičky.
V tom jsme si všimli někoho na balkóně.Stála tam Kamila s Kristiánem a neprobýhalo mezi nimi zrovna sourozenecké švitoření.Jejich rty byly nějak nebezpečně blízko sebe a Kikině se to samozřejmě vůbec ale vůbec nelíbilo.
Snažila jsem se ji zastavit aby neudělala nějakou hloupost.Ona to asi nepochopila ale počkala na mě až se zvednu a šli jsme dovnitř.
Už jsme se chtěli rozběhnout nahoru po schodech,ale vyrušilo nás volání a bouchání na dveře.No jasně Bea-došlo mi však poněkud pozdě,protože Kikina už utíkala vykonat dobrý skutek.
Otočila klíčkem a ... klika cvakla,dvéře letí-Bea vchází ven z dvěří.
"Vidíš co jsi udělala??"Křičela jsem na Kikinu.
"Proč si zavřela Vandu ve skříni??To se dělá Týno??"Kroutila nad tím Kikina hlavou.
"Ano dělá mami.Protože tohle je Bea."Ještě že si dneska všichni stojí na vedení.
"Pojď Beo.Já tě zavedu za těma lidma."Nabídla se k mému překvapení Kikina a ještě k většímu překvapení Bea neprotestovala.
Vyšla jsem do ,,našeho,, patra a když jsem chtěla jít do našeho pokoje....
...."Týno!!"Ten co mě oslovil mě také objal.Jenže k mému zklamání to nebyl Kryštof ale Miky.
"Co se děje Miky??"Zeptala jsem se když jsem viděla že brečí.Miky neodpovídal.
"Bea??"Zeptala jsem se znovu aniž bych přemýšlela-Miky přece neví že Bea je tady.
"Ne.Teda vlastně jo.Tak trochu.Víš....Aneta mě asi už vůbec nemá ráda.Už mě prostě nemiluje.Ale nejhorší je na tom že já ji pořád a ještě víc.Konečně jsem našel pravou lásku.A teď jsem si to pokazil.Jsem naprostý idiot."Nechala jsem ho aby se (doslova) vyplakal na mém rameni.Kolem procházeli různí spolužáci ale Mikymu to očividně vůbec nevadilo.Mě,popravdě řečeno,trošku jo.
"Máš chvíli čas??"Zeptal se mě,já jsem kývla a on si mě odvedl do pokoje a tam mi všechno řekl.
Takže jsem si vyslechla druhou verzi události,kterou jsem však zažila na vlastní oči.Musím uznat že ta Mikyho byla mnohem blíž pravdě než ta Anetina.Nevynechal ani tu pasáž s dítětem.
"Tak se mi zdá že až dojedem zpátky budu se moct stát školním psychologem."
"To jo.Šlo by ti to.Díky že jsi mě vyslechla.Potřeboval jsem to někomu říct ale znáš kluky..."
"Naštěstí ne."Řekla jsem a odešla pryč.
Myslela jsem že bez učitelů bude větší sranda.Zatím to spíš vypadá na romantický skandál.
Odebrala jsem se na prázdný pokoj.Lehla jsem si na postel že budu přemýšlet,ale po chvíli se mi začali klížit oči........
........když jsem je znovu otevřela,stálo nademnou 5 bytostí jako když se polámala mraveneček.
Když jsem se posadila,všech 5 jsem dovedla identifikovat.Daniel,Jirka,Tadeáš,Pája a Nikola.
"Ona tady spí.Vstávej Týno o všechno přicházíš."Budil mě ne zrovna gentelmansky Jirka.
"Nespím jenom odpočívám.Psychologové mají těžký život."Všichni se na mě podívali jakobych spadla z Marsu a zakroutili hlavou.
"Neřeště to.."Mávla jsem rukou.
"Tak jdeš Týno??"Ptala se Pája.
"Jo hned dojdu."
"Ale nevíš kam.."Strachovala se Nikola.
"Běžte napřed,já ji pak dovedu."Nabídl se Daniel
"Co ty tu chceš??"Uhla jsem pravou rukou a sykla jsem bolestí.
"Zeptat se jak ti je a jestli sis to nerozmyslela."
"Je mi fajn."Ujistila jsem ho.Jak jsem se ale zvedala,ne zrovna štastně jsem se opřela o pravou ruku.
"Sakra."Bylo všechno co ze mě vyšlo potom co se mi podlomila ruka.Chtělo se mi brečet,protože to vážně dost bolelo, ale nemohla jsem před Danielem.
"Moc fajn to nevypadá a slyšel jsem jak ti tam křuplo.Vážně to nechceš někomu říct??"
"Co s tím dneska všichni máte??Nejdřív Kikina a teď ty.To jste se na mě domluvili??"
"Já jen..."
"Nestarej se tati.Ano??"
"Tak dobře.Jdeme??"
"Já jdu sama."Rozhodla jsem.
"Nevíš kam.."
"Vím."Trvala jsem na svém a vykročila na cestu.
Daniel mě zastavil.
"Na druhou stranu Týno!!"
"Já vím tatínku.Hlavně klídek..."Usadila jsem ho a vyrazila na správnou stranu.Podle sluchu jsem pak došla na holčičí šestku kde to konečně vypadalo že by ten dnešek nemusela být až taková nuda.
Ze začátku si na mě pár lidí ukazovalo, a nebylo to věru moc příjemné,ale pak jejich pohled přesídlil na Beu a Mikyho.Miky se netvářil zrovna šťastně-vůbec ne šťastně-narozdíl od Beáty.Ta štěstím celá zářila.
Ať jsem hledala sebevíc,nikde jsem nemohla najít Anetu.
Zrovna na mě někdo volal a dožadoval se mé pozornosti ale já jsem ho omluvným gestem zdvořile odbyla a šla na Anetin pokoj.Ta tam samozřejmě byla.Seděla na posteli sesypaná jako hromádka neštěstí.
"Pojď Aneto.Na šestce je mejdan.Musíme využít nepřítomnosti učitelů."
"Já vím."
"Ty brečíš??"
"Ne."Řekla ale zřetelně si utřela slzy a popotáhla.
"Tak pojď."
"Nejdu.Nemám za potřebí vidět Mikyho ocucávat se s nějakou čúzou.Zlomil mi srdce a já ho pořád miluju.To je to nejhorší co se mi mohlo v životě stát.
Rozhodla jsem se,vzít věci do vlastních rukou.
Posadila jsem se vedle Anety na postel:
"Tak hele holčičko.Asi bys měla něco vědět...."