ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Srpen 2013

PNBT-36.kapitola

25. srpna 2013 v 19:18 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Anynce...aby mě nezabila.



"Když jsi odešla hráli jsme flašku."Pustila se do vysvětlování Nikola.
"Aha,tož to všechno vysvětluje."Neodpustila jsem si.
"Ale takovou tu líbací.Hráli jsme,hráli,bez potíží a komplikací,jenže pak přišla řada na Mikyho a Beu.Jenže ještě než Bea našpulila rty,Miky si stoupl a řekl že nemůže.Bea si stoupla taky a zeptala se proč.No a Miky jí na rovinu a bez obalu řekl.."Nikola se nadechla a pokračovala.
"Že už ji nemiluje a nikdy nemiloval a že ani neví proč si sní kdy co začínal a že miluje jen jednu osobu…a blabla…Beátě ukáplo pár slziček,pohotově si je utřela a řekla že je ochotná se s ním rozejít a na všechno zapomenout a nikdy víc se v tom už nerýpat,ale jen pod podmínkou že si dají naposledy pořádnou pusu,.Miky teda svolil a tak jsme se od nich oddálili aby měli soukromí,Bea shodila Mikyho na postel a…"
" a pak jsem došla já a všechno jsem zničila a pokazila….jsem hrozná,nenávidím se."A začala jsem napodobovat jednoho svého malého příbuzného.Stoupla jsem si ke zdi a začala do ní mlátit hlavou.Už vím co na tom ten malý má.Uklidňuje to.A jelikož jsme byly v hale v našem patře,tak se to pěkně rozléhalo.Jenže téměř všichni byly zavření na šestce kde příšerně nahlas hrála hudba.Z jednoho z pokojů ale někdo vyběhl.Neviděla jsem kdo,ale poznala jsem ho,až ten někdo promluvil.
"Nech toho blbečku."V jiné situaci by mě to pořádně namíchlo ale v téhle chvíli jsem byla ráda že Anetu slyším. Nikola se záhadně vypařila.
"Já ti to všechno vysvětlím Any.."
"Není co Kristýno."Takhle mi už dlouhá léta nikdo neřekl.
"Ale díky.Sice si mě zbavila první lásky,víry v milovaného člověka,chuti zamilovat se znova,mého sebevědomí atd…ale alespoň vím co jsou chlapi zač.Bezcitní hajzlové kteří střídají holky častěji než ponožky,neumí si vážit druhé polovičky,dělí holky podle toho jak vypadají,líbají nebo podle toho jak to…"
"Dost."Vykřikla jsem.Nepotřebovala jsem znát detaily.
"Miky je jiný."Vypadlo ze mě.
"To povídej hluchým starcům v márnici.Všichni chlapi jsou stejní,to si pamatuj Kristýno."

Láska tahle věc,
To není pro mě nic.
Já zatím ve snech svých,
Létám na měsíc.

Neřídím se srdcem
Ale rozumem
Ale co my víme
Za pár let,kde budem.

Zatím jsem jen malé dítě,
Co prozkoumává svět.
O lásce vám neřeknu,
Ani jednu z vět.

I když nevím co je láska,
Co s tím?
Nebojte se,
Však já se to naučím.

Vybavila se mi písnička kterou jsem před pár měsíci složila.
"Pojď Any.Sednem si a o všem si v klidu popovídáme."
"Ne.S tebou už nikdy v životě mluvit nebudu a ani s nikým jiným.Běžte všichni do prdele.A kdybyste náhodou neznali cestu,máte štěstí,dneska rozdávám mapy zadara."Aneta zašla do svého pokoje.Dveřma bouchla,spíš třískla,slušně.Já jsem se rozbrečela a šla do svého pokoje.Když jsem se chtěla položit do postele abych usnula a nemusela na nic myslet,zpozorovala jsem na své postely cizího člověka.Kristián??Nene,Kryštof.I když u nich člověk nikdy neví.
"Proč brečíš??"
"Nic."Mávla jsem LEVOU rukou.(Pravou už jsem někdy ani necítila a visela mi podél těla jako zdechlina.)
"Tak nebreč.Krásné oči nemůžou brečet bez příčiny."
"Já nemám krásné oči.Miky má nádherné oči."Kryštof se zarazil a já jsem si uvědomila co jsem řekla.
"A Aneta má nádherné oči.A můj brácha a jeho kamarádka taky.Takové velké hnědé s dlouhýma řasama."
"Co se stalo Týno?"
"Nemůžu ti to říct."
"To je kvůli Mikymu a Anetě??"V tom mi došlo,že mu vlastně,i kdybych mohla,nemám co říct.Vždyť on všechno viděl.
"Jo.Celé je to strašně zamotané a za všecho můžu já."Posadila jsem se vedle něj na postel.On mě objal.Nebránila jsem se.
"Ono se to nějak vyřeší…časem."Vy chlapi máte tak primitivní myšlení,ze vším jste hned hotoví.Ale ono všechno není tak jednoduché.Nejsme v žádné pohádce.V žádné vysmáté a upištěné Disneyovce.Tohle je krutá realita.