ZA GRAMATICKÉ ANI PRAVOPISNÉ CHYBY NERUČÍM :-))))))))))))))))))))))

Září 2013

41.kapitola PNBT

26. září 2013 v 21:16 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
.....

"A tos pořád říkala:Ne já Mikyho nemám ráda.Vůbec ne.Jasně.Tak se na sebe podívej jak se začervenáš když o něm a tobě někdo něco řekne.Hele Týno,jsi vážně trapná.A ještě jak to pěkně hraješ:Au Miky.Mě bolí ručička.Obejmeš mě?Je mi z tebe na blití.A to jsem si myslela že si kamarádka."Vylívala si zlost Aneta.
"Tak hele.Zaprvé,byla bych ráda kdyby to s tou rukou všechno byla jenom hra.Ale není a navíc bych se přes předstíranou bolest ke klučičímu srdci nedostávala.A zadruhé,nic proti tobě…"Otočila jsem se na Mikyho.
"..,ale já bych nikdy nemohla chodit s klukem jako je Miky.Nevím proč,ale prostě je to tak.A nikdy bych nepřebrala kluka své skvělé kamarádce."
"Jo jasně.Kecy."Aneta mi nevěřila jediné slovo.
"No tak Anynko.Týnuška má pravdu."
"Týnuška."Ušklíbla se Aneta.Miky pokračoval dál.
"Taky bych nedokázal chodit z holkou jako je Týna.Je to skvělá kamarádka,ale aby byla moje holka?To je přece směšné."Usmál se a já taky.Byla jsem ráda že to cítí stejně jako já.Kamarádi?-Fajn a ráda.Ale zamilovaný pár Týna a Miky?-Ne díky.
Stáli jsme uprostřed chodby.Já a Miky jsme jako blbové zírali do země jako bychom byly malé děti a provedli něco moc ošklivého.Aneta nás dál bičovala už ne moc slušnými slovy a celá třída se na nás dívala s otevřenou pusou a ani nedýchala.Koukala jsem do země a prosila boha ať přijde učitelka,uklizečka,kuchařka,nebo klidně Santa Klaus.Prostě někdo kdo Anetu umlčí.Ty úrážky už vážně dost boleli.Kdybych si je zasloužila-prosím,jen do mě.Ale já jsem si je nezasloužila vůbec.
,,A víš co Týno? Já jsem myslela že jsi něco jako moje sestra...Myslela jsem že ti můžu věřit. Myslela jsem že jsi jiná.Ale jak vidím tak si stejná jako on. Perfektně se k sobě hodíte. Ty jsi taková děvka a ty Miky."otočila se na Mikyho.,,Jsi neskutečný děvkař!"
,,Myslela jsem Mikuláši,že mě miluješ.Ale ne a já hloupá..."Aneta zmlkla a vrazila mu facku.
,,Už vás nikdy nechci vidět.Nenávidím vás oba!! zakřičela Aneta a slzy jí stékali po tvářích.Seběhla dolů po schodech a dav na chodbě se začal pomalu stahovat do svých pokojů.Po chvíli jsme tam byly jen Miky a já.Stále jsme měli sklopenou hlavu,i když Aneta už byla dávno pryč.Podívali jsme se na sebe a já uviděla že Miky brečí.Ne tak moc jako já,ale viditelné slzičky mu po tváři stékali.Na tváři měl červený obtisk Anetiny ruky,ale myslím že to nebyl důvod jeho pláče.Chvíli jsme tam ještě bok po boku jako neviňátka stáli,ale asi po dvou minutách jsem sebou trhla a odkráčela do pokoje.Miky tam zůstal stát.Chtěla bych vidět co mu právě probíhá hlavou,ale myslím že se uvnitř koná hotový maraton.
"Co to do Anety vjelo?Copak ty s Mikym něco máš?"Ptala se mě Kikina na pokoji.Zakroutila jsem hlavou.
"Tak proč ta scéna na chodbě?"Nechápala.
"Já nevím Kiki.Nevím.Vážně absolutně nic nevím ba ani netuším.Teda jedno jo,asi mám zlomenou ruku."Kikina se pousmála.
"Nevím jestli je to zrovna úsměvná informace,ale fajn."Sáhla jsem do nočního stolku pro svou mp3 a pustila si do uší na plné pecky meditační hudbu.Lehla jsem si na postel a pozorovala pavoučky na stropě.I oni mají tak těžký život?Při přemýšlení jsem usnula,probudil mě až nějaký klučičí hlas.Myslela jsem si že je to Miky,tak jsem dělala že spím.Po chvíli jsem ale rozeznala že je to Kryštof.
"Ahoj Týno.Už je ti líp?"
"V rámci možností."Odpověděla jsem a posadila se na posteli.
"Víš Kryštofe,musím ti něco říct.Dřív jsem si myslela že tě miluju,ale teď,vůbec si to neber osobně,prostě už k tobě nic necítím.Jsi skvělý kluk a určitě si najdeš skvělou holku která nebude tak pitomá jako já."Kryštof chápavě kývl hlavou.
"A co k Mikymu?K němu něco cítíš?"
"Ne.Myslím že jediné co teď k nějakému klukovi vůbec cítím je nenávist k našemu bývalému učiteli.Tu trojku mu v životě neodpustím."Kryštof se pousmál.
"Tak já už radši půjdu.Měj se."Mávl a odešel.Znovu jsem si lehla a začala hledat ty pavoučky.Když jsem našla prvního z nich,do pokoje někdo vtrhl…
"Všichni do knihovny!!"Ani nevím kdo to byl,ale jeho pokyn jsem poslechla.Sedla jsem si na poslední volnou židli.Nerozhlédla jsem se kolem,dívala jsem se přímo před sebe.Stála tam třídní a už téměř střízlivý Medvídek a Zubatka.Začali mlet cosi o tom,že kurz se vydařil a že doufá ž se nám líbil a také kecy.Nakonec ohlásili závěrečnou diskotéku.Všichni zapištěli a vyběhli nahoru se nachystat.Já jsem zývla a v duchu přemýšlela jak se nahoře natáhnu na postel,do uší si pustím svého Merlina a nikdo mě nebude rušit ani otravovat.Jenže jak silně jsem se mílila.Holky se v pokoji zavřeli a nechtěli mě pustit dovnitř.Vykašlala jsem se na ně a seběhla dolů do šatničky,oblékla si boty a bundu a odešla ven.Myslela jsem že alespoň tam bude klid,ale kdepak.
"…jo já vím.Život je hnusný.Ale když si to tak vezmeš,jsou i hezké chvíle a za ty přece stojí žít."Koukla jsem se kdo to ze sebe sype tyhle životní moudra a uviděla jsem nějakého kluka s Anetou.To si děvčina teda rychle našla záplatu na bolavé srdce.Pomyslela jsem si.Poslouchala ty ujeté,i když povětšinu pravdivé,kecy které ze sebe tenhle nový objev vypouštěl.A kdo to vůbec byl?Nemohla jsem si pomoc ale připomínal mi namyšlené,vymazlené a rozmazlené dítko extra bohatých rodičů,s egem velkým jako Mount Everest.Popravdě nevím co na něm Anetu tak uchvátilo.Od Mikyho to byl pěkný skok vedle.A řekla bych že ten skok nebyl zrovna moc chytrý a dobře uvážený.Kdybych si měla vybrat,stokrát radši Mikyho než tohohle šampónka.Vůbec nepůsobil jako příjemný utěšitel dívčích srdcí.Spíš mu bylo Anety líto.A nebo ji chtěl sbalit.Další z možností.Chvíli jsem jen tak nevině postávala,ale po chvíli jsem přestávala slyšet,tak jsem se k nim přiblížila.Mr.Šampónek si mě hned všiml.
"Nemáš co na práci?"Zakroutila jsem hlavou a pomalu se klidila z dohledu aby si mě nevšimla Aneta.Ale…
"Toho si nevšímej."Řekla mu.
"Toho?Jsem snad věc?"Napružila jsem se.
"Ne.Jenom největší kráva pod sluncem."Konstatovala suše Aneta.
"Myslím že ta největší měla určitě přes dva metry.A to já nemám."Poznamenala jsem.
"Hele nevím co se tu stalo a ani mě to nezajímá,ale něco důležitého tu probíráme."Ozval se Mr.Šampónek a obmotal Anetě ruku kolem ramen.Působil na mě tak slizkým dojmem,že jsem měl chuť zeptat se ho,jestli nemá v rodině nějakého slimáka.Nakonec jsem tento nápad zavrhla.Z hotýlku už jsem uslyšela že diskotéka začala a tak jsem se vydala do hotýlku,plnit své předchozí plány.Tentokrát mi to vyšlo.A i bez pavouků jsem spolehlivě usnula.Díky Merline.

40.kapitola PNBT

25. září 2013 v 21:50 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Tak je to tu lidičky.40 kapitola...nemůžu uvěřit že už tolikátá.Díky všem co to čtou.I wouldn't be without you.

"Co to tam je?"Ukázala jsem na jedno místo pod stromem,pod nímž ještě před chvílí ležela na kost zmrzlá,promrzlá a světnevnímající Aneta.Vždyť taky idiot jeden malý v teplácích,tenké mikině do mínus tří stupňů?Nedivím se že jsme ji našli v bezvědomí.Ale teď zpátky k tomu….k tomu.
"Jsou to kamínky Týno.Co jiného by to asi tak mělo být?"Divila se Kikina.
"Podívejte se pořádně na ten tvar."Posvítila jsem na TO svým mobilem.
"To je přece srdíčko!!"Vypískl Daniel.
"I když Jirka by určitě řekl že srdce vypadá úplně jinak."Zamyslel se dodatečně.
"Profesorka nás volá."Ukázala Kikina na vzdálenou osobu.Rychle jsem to srdíčko-nesrdíčko vyfotila a utíkala za ostatníma.
V hotýlku se neprobíralo nic jiného než umrzlá Aneta.A právě ona ležela v Mikyho posteli přikryta miliony peřin a dek a spala.Kolem ní stálo pár lidí (jako u smrtelné postele).
"Proč vlastně leží v Mikyho posteli?"Zeptala jsem se po chvíli,protože tahle otázka mě opravdu hodně zajímala.
"Pst!"Utlumil mě sám Miky.Aneta se začala probouzet.Když už byla plně vzhůru všichni čekali co řekne.Čekali jsme minutu,dvě,tři,pět,deset…až to pár lidí vzdalo a odešlo.Po chvíli jsme zůstali u Anety jen Miky,já a Isabella.Ta se marně snažila dostat z Anety sebemenší hlásku a já jsem mezitím Mikyho zatáhla na chodbu.
"Dívej."Strčila jsem mu pod oči svůj mobil.
"Máš pěkného bráchu,vypadá jako já."Usmál se Miky.Nevěděla jsem proč naráz valí něco o mém bráškovi a tak jsem se podívala na displej a koho tam nevidím?Opravdu svého bratříčka.
"Sorry.To jsem ti ukázat nechtěla.Tohle ano."Našla jsem fotku toho srdíčka.
"Jů.Týna se nám dala na stavění neidentifikovatelných tvarů z kamínků…nejsi na to už stará?"
"Blbe.To je přece srdíčko.A nestavěla jsem ho já,ale Aneta."Úsměv mu z tváře vymizel.Došlo mu co to znamená.
"Takže ona málem umřela kvůli mně??"
"Líp bych to neřekla."Ušklíbla jsem se.
"Jsem takový vůl,musím se jí omluvit."Rozhodl a rázným krokem zpátky do pokoje.Ve dveřích jsme míjeli Isabellu.Na jejích obličeji bylo poznat že neuspěla.Aneta měla zavřené oči a hrudník se jí v pravidelných intervalech zvedal nahoru a dolů.
"Smůla.Už spí."Konstatoval když ji uviděl.Chtěla jsem si sednout na nějakou postel,pravděpodobně Tadeášovu,ale jak já jsem šikovná třískla jsem se rukou o rožek.Nezařvala jsem ale po tváři mi začali stékat slzy.
"Týno je to dobré?"Přitočil se ke mně Miky a cestou zakopl o Jirkovu knížku.
"Sakra.Musí je ten šprt mít všude?Ještě vzbudíme Anynku."Ta ale vypadala že spí.
"Strašně to bolí."Tekly mi další a další slzy.Miky mi je začal starostlivě utírat.
"Neplač Týnuško,to bude dobré,uvidíš."Pohladil mě po ruce.Usmála jsem se.
"Chováš se ke mně jako k miminu."Podotkla jsem.
"To taky si.Moje velké mimino."Rozesmála jsem se ještě víc.Miky ví jak mi spravit náladu.Stoupla jsem si.
"Je to vážně dobré?"Staral se dál.
"Jo."Ujistila jsem ho.Miky mě objal a vyvedl mě na chodbu.Tam jsem se z jeho objetí vykroutila a oba naráz jsme konstatovali:
"To bylo divné."Usmála jsem se a zamávala mu.Miky se vrátil zpátky na pokoj.Šla jsem pomalu směrem na schody.V tom do mě někdo strčil,možná schválně,možná ne,každopádně,neudržela jsem rovnováhu a skácela se k zemi.Pravou rukou mi projela palčivá bolest,jako by mi ji řezali.
"Debile."Neodpustila jsem poznamenat na adresu odcházejícího,i když jsem nevěděla kdo to vůbec byl.Tuhle bolest už jsem vážně nevydržela a začala brečet jako novorozeně.Ležela jsem na zemi a nemohla jsem se otočit.Otevřeli se dveře nějakého pokoje a uslyšela jsem kroky.Blížili se ke mně.Najednou zastavili.
"Ale,ale.Proč tu to moje miminko brečí?"Byl to Miky.I když jsem ho neviděla,poznala jsem to.Pomohl mi posadit se a potom i vstát.
"Někdo do mě vrazil a já spadla."Vysvětlila jsem mu situaci.
"Ale ty nemehlo."Řekl a objal mě.Na schodech se ozvalo neznámé dupání.Byla to Aneta.
"Krávo jedna.Velice si říkáš moje kamarádka a když málem umřu,začneš se tahat s klukem o kterém víš že ho přes dva roky šíleně miluju.Že se nestydíš.Nenávidím tě.Děvko jedna."Okamžitě byla v hale celá třída.Zajímalo je co se děje.Všichni ale na mém místě čekali někoho jiného.Třeba Káju nebo někoho podobného.Ale rozhodně ne mě.Podívala jsem se Mikymu do očí a on se podíval do těch mých.Sklopila jsem hlavu.

39.kapitola PNBT

20. září 2013 v 21:59 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Mojí milované Anynce.I wouldn't be without you...
Ale taky Miruš a Alči.Díky holky,zvyšujete mi seběvědomí...


"Musíme za třídní."Rozhodla jsem asi po pěti minutách usilovného přemýšlení,kde by se mohla Aneta schovávat.
"Je to nutné?"Polkl Miky na prázdno.
"Obávám se,že jo."
-----------
"Dobrý den paní profesorko.Mohli bychom s vámi mluvit?"Zeptali jsme se,když nám třídní otevřela dveře od jejich pokoje.
"Ale jistě."Usmála se paní profesorko.
"Ale půjdeme si radši sednout do jídelny."Jako vysvětlení ukázala na Zubatku a Medvídka chrápající na pohovce.
"Tak co potřebujete?"Zeptala se starostlivě.
"Neviděla jste Anetu?"Nakousla jsem to téma opatrně.
"Anetu?Ona nebyla na obědě?Zdálo se mi že je větší klid…počkat…jí přece bylo špatně a tak tu zůstávala.Tys tu přece byla Týno."
"Ano.Byla zalezená v pokoji.Viděla jsem na vlastní oči jak tam zachází.Pak jsem zašla na pokoj i já a pak už jste došli."Vzpomínala jsem co se to dopoledne vlastně stalo.
"Prohledali jste všechny pokoje?"Vyzvídala třídní.
"Ano.A taky jsem se ptala ostatních jestli ji neviděli…"
"A??"
"Neviděli!!"Sklopila jsem hlavu.Miky celou dobu seděl tiše vedle nás.
"Zavolejte všechny do haly.Musíme ji najít."Souhlasně jsme kývli a obešli všechny pokoje.
"Takže vážně nikdo Anetu neviděl?"Všichni chápali že už to není sranda.Místo odpoledního lyžování jsme tedy rozjeli pátrání o Anetě.
"Aneto!!Aneto kde jsi?!"Celý hotýlek už jsme prohledali a tak jsme se vydali hledat do blízkého okolí.
"ANETO!!ANETO!!"
"Any kde jsi??"Hledali všichni.Dokonce i Vanda s Beou o kterých je obecně známo že Anetu zrovna nemusí.A co víc.Hledali společně.
"Tady je!"Zvolala Bea po chvíli hledání.Přiběhli jsme ke škarpě a na dně ležela neznámá osoba.
"Překvápko!!"Usmívala se Monika.Všichni chytli megální výtlem smíchu.Ale po chvíli jsme zvážněli a znova a znova hledali.
"Aneto!!!Aneto!!!Aneto!!!"Volali jsme na hory a na lesy.
"Paní profesorko … mě už to nebaví."Zakřičel Daniel a sedl si na sníh.
"Danieli neseď na prdeli,vstaň a hledej."Křikla jsem na něj.Vlastně pokřikovala jsem na všechny protože s tou rukou jsem nic moc víc dělat nemohla.
"Ale mě už to nebaví."Protestoval Daniel.
"A myslíš že nás jo?"Štěkla na něj Monika.
"Miky něco našel!!"Uslyšeli jsme Kikinu.Všichni se kolem mě seběhli a jakmile jsme uviděli jeho objev,mnozí jsme se zděsili.Jako poslední ,,doběhla,, paní profesorka.
"Aneto si v pořádku?Musela tu být strašně dlouho,vždyť je celá zmrzlá.Žije vůbec?"Miky který u ní ležel souhlasně kývl.O pár sekund později ze sebe svlékl bundu a když ostatní kluci Anetu posadili,obalil ji
kolem ní.Potom ji vzal do náručí a za doprovodu paní profesorky a téměř všech spolužáků (kteří trochu připomínali pohřební průvod) se vydal do asi půl kilometru vzdáleného hotelu.Na místě jsme zůstali jen já,Kikina a Daniel.Ten se na mě podíval svýma dětskýma roztomilýma ztrápenýma psíma očičkama.
"Týno…myslíš že Aneta umře?"Jeho hlásek byl jako jeho oči.Dětský,roztomilý,ztrápený,psí…to asi ne.
"Co valíš vole?"Ujelo mi.
"Neumře Dany.Neboj."Uklidňovala ho Kikina.
"Já se vůbec nebojím.Jen jsem to chtěl vědět."Dodal Daniel hlasem už úplně normálním.Když už jsme chtěli pomalu odcházet,něčeho jsem si všimla.
"Co to tam je?"

38.kapitola PNBT

16. září 2013 v 22:01 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy

Tuhle kapitolku bych chtěla věnovat spoustě lidem.Především těm co to čtou.
Myslím že to je Ivushka,Miruš,Kamila...jestli je ještě někdo další,napište mi komentík.
Pak bych to chtěla věnovat Anynce.Zaprvé-PROMIŇ,zadruhé-PROMIŇ,zatřetí-PROMIŇ.
A pak bych se měla omluvit ještě Mikymu-promiň Miky.
Zdá se mi to nebo se jenom omlouvám.Asi jo.
Promiň světe že žiju.
Promiňte všichni co jsem se vás kdy dotkla.
Promiň země že po tobě šlapu.
Promiň vzduchu že tě dýchám.
Promiň vodo že tě piju....
....
Doufám že se kapitolka bude líbit...Týnuška




"Proč u tebe byl Miky?"Divila se právě-přicházející Kikina.
"Jenom taková maličkost…"Mávla jsem rukou a Kikina kývla hlavou,jakože rozumí,ale bylo poznat že nerozumí vůbec.Po obědě jsem došla na pokoj a došlo mi,že Aneta se tam neobjevila.
"Nevidělas Anetu?"Zeptala jsem se Kikiny,která si právě vybírala které thermo prádlo si vezme odpoledne na svah.
"Půjdu se po ní podívat."Oznámila jsem jí své rozhodnutí.
"Klidně si běž,já ti to nezakazuju.Jo a počky…Černá nebo červená?"
"Co je to za blbou otázku?"
"Tak já si vezmu to růžové.Díky."Pozvedla jsem obočí,potřepala hlavou a slezla dolů do první klučičí čtyřky.
"Čau kluci."Prohodila jsem jen tak mimochodem.Nečekala jsem že mi odpoví.
"Čau Týnuš.Co ta ruka?"Ozval se Teodor.
"Dobrý,dík.Neviděli jste Anetu?"Všichni zavrtěli hlavou.Mávla jsem jim všem na pozdrav a ještě jednou zvlášť Kryštofovi.Prolezla jsem do dalšího klučičího pokoje.Tam ale nebyl nikdo.Pak jsem vlezla k holkám do šestky.
"Co ruka?"Ozývalo se z různých stran.
"Coby…nic.Stále na svém místě,jen trochu bolí.Dík za optání.Mimochodem,nevíte kde je Aneta?"Holky jen kroutili hlavama.Vešla jsem tedy do cíle.
"Čau Moniko.Nevíš kde je Aneta?"
"Ne a ani mě to nezajímá…Nevíš kde je Miky?"
"Stejná odpověď."Odsekla jsem.Monika pokrčila rameny a vyšla normálně dveřma.Copak jenom já tu používám skříně?
"Ahoj Týno.Co tu děláš?"Udivila se Alice,řečená Alis když vyšla ze skříně.Beru to zpět,nejsem sama.
"Hledám Anetu.Nevidělas ji?"
"Já ne.Bello vydělas ji ty?"Bella,která seděla tiše u okna-zřejmě proto jsem si jí nevšimla-zakroutila hlavou.
"No nic.Dík za pomoc.A co ty u toho okna?Filip?"Bella se neotočila ale zvedla nad hlavu něco,co vzdáleně připomínalo nějakou kytku.
"What's this??"Zeptala jsem se nejistě.
"Dostala jsem kytku.Kytici zvadlých růží."Vyprskla jsem smíchy a Bella se usmála taky.
"A co ty a Max?"Otočila jsem se na Alis.Ta jen mávla rukou.
"Flašková záležitost."Vysvětlila a začala něco hledat na mobilu.Potom mi pře oči nastrčila fotku nějakého kluka.Moc pěkného kluka.
"To je nějaký nový mladý americký zpěvák?Nový Justin Bieber?"Alis se zasmála a zakroutila hlavou.
"To je můj kluk."Pousmála se na mě.
"Ja tak.Pěkný je.Takže jste si teda jisté že jste Anetu neviděli?Fajn.Tak já půjdu hledat jinam."Vyšla jsem na chodbu a na balkóně stáli Terka s Jirkou ale…počkat!Co tam dělá Kája?Že by se ta Jirkova nevěra provalila?
"Neviděli jste Anetu?"Nakoukla jsem za nima.
"Ne.A když dovolíš,něco důležitého tu řešíme."Odbyla mě Kája.
"Pardon,samozřejmě,už letím."Vklouzla jsem zpátky na chodbu a letěla dole po schodech.V knihovně jsem našla Tadeáše s Pájou…ale nic nezákoného.Byl tam i Max a Kamila,Kristián-tohle nevypadá dobře.
"Neviděli jste…"
"…Anetu?Ne."
"Hej!Jak víš že jsem chtěla říct Anetu?"Udivila jsem se.
"Před chvilkou tu byl Miky a ptal se na to samé."Vysvětlila mi Nikola,která tu byla taky.
"Tak dík.Poletím dál."Při prohledávání našeho hotýlku jsem narazila na Daniela.A to doslova.
"Je to dobré Týno?Nechtěl jsem ti ublížit.Zase."Už se natahoval že mi tu bolavou ruku pohladí,nebo nevím co chtěl dělat,ale včas jsem ho zastavila.
"Ty se mě pro jistotu vůbec nedotýkej.Jinak se ti něco stane.Teda spíš mi zase něco uděláš."
"Fajn.Promiň."Zvedl ruce jako by se vzdával.
"Jen tak náhodou,neviděl si Anetu?"
"Ne.Ale už poběžím.Pa."
"Hlavně prosimtě neohrožuj sebe ani své okolí."Připoměla jsem mu.
"Rozkaz šéfe."Ozval se tlumený Danielův hlas.
"Tady si Týno.Teď už to vážně není žádná sranda.Vidělas tu Anetu nebo ne?"Ptal se mě udýchaný Miky.
"Neviděla.Právě jsem proletěla celým hotýlkem a ptala se všech…ale nikdo ji neviděl."Povzdechla jsem.
"Jako by se po ní zem slehla."Konstatoval Miky.

37.kapitola PNBT

11. září 2013 v 17:25 | KikinaTyna |  Příběh naší bláznivé třídy
Dnes to nevěnuju konkrétní osobě-jestli to nebude vadit.Jen jeden citátek,nebo co to je:
Je to malý krůček pro člověka,ale velký skok pro lidstvo.
(Já vím že to nedává smysl,ale ten kdo s tím má něco společného pochopí)
Večer se konečně dotáhly učitelé.Vlastně je dotáhla naše třídní.K našemu překvapení byly Medvídek i Zubatka na šrot ožralý.Třídní je dotáhla jdo příchodové haly,odhodila na pohovku a oddechla si.Všichni jsme na ně s otevřenou pusou zírali.Ti ožralí na nás začali něco pokřikovat.
"Tady jste dětičky.Poslouchali jste?"Valila Zubatka.
"Ale určitě že poslouchali,to je přece zbytečná otázka miláčku.Tohle jsou ty nejhodnější děťátka co jsem kdy učil."Řekl Medvídek a my všichni na schodech jsme vybuchly smíchy.Většinou o nás totiž tvrdil pravý opak.Třídní je popostrčila a dostrkala až do pokoje a vrátila se pro nás na schody,aby nás mohla také poslat do pokojů.S úsměvem jsme ji poslechli,protože jsme věděli,že když budeme chtít,můžeme se všichni kdykoliv sejít u kohokoli na pokoji.
Jenže k velkému podivení se nic takového nestalo.Všichni usnuli.Bude to tím,že propařených nocí už mají všichni plné zuby.Vždyť pozítří dopoledne jedeme domů.Jak to uteklo…a těch věcí co se tu stalo…například moje ruka.S tou byla ráno potíž.
Už jsme stáli na svahu,jenže Daniel,ano zase to byl on,byl krapet akčnější a vrtil se tak,že mě shodil přímo na ledovou hroudu sněhu.Vykřikla jsem bolestí a začala brečet.Okamžitě si toho všimli učitelé.
"Týno,co se děje??"
"Strašně mě bolí ruka."Všichni spolužáci stáli kolem jako opaření a nevěděli zda mají brečet nebo se smát mé nešikovnosti.
"Pojď.Zavedu tě na chatu,zůstala tam i Aneta,nebylo jí nějak dobře.Aspoň se o ni nemusím bát že tam bude sama a něco si ještě udělá."Protočila jsem panenky.Anetu jsem vážně potřebovat neviděla,kord po tom co se stalo.Ale co už.
--------------
"Čau Any…Jak je?"Plácla jsem jakmile jsem vešla do našeho patra a uviděla Anetu na pohovce.
"Už je ti líp??"Vyzvídala jsem i když mi neodpověděla.
"Ty víš že mi nic není.Jen jsem ho prostě nebyla schopná vidět."Aneta si utřela slzičku.
"Nebreč."Pohladila jsem ji po rameni.
"Nesahej na mě."Sykla až jí zuby zaskřípali.Cukla jsem sebou a pravou rukou mi projela palčivá bolest.
"Ale nesmíš se přece jen tak lehce a jednoduše vzdát.Musíš bojovat!!"Naštvala jsem se.
"Nemá to cenu Kristýno.Miky mě nemiluje a já to vím."
"Jak to můžeš vědět?Není to pravda!!On tě miluje nadevšechno na světě.JÁ to vím."
"Nemůžeš to vědět."
"Ale já to vím."
"Sakra Kristýno nehádej se se mnou."
"Budu!!"Dupla jsem si abych větě dodala na důrazu.
"Teď se hezky sebereš a půjdeš na svah."Ukázala jsem na dveře .
"Ty mi nebudeš co rozkazovat!!"Křikla na mě a odkráčela do svého pokoje.Bouchla dveřma a později jsem uslyšela jak v zámku otáčí klíčkem.To je tele.Pomyslela jsem si.Když budu chtít,můžu se k tobě dostat přes skříň.Ale kašlala jsem na ni.Když chce,ať si trucuje.
Vešla jsem do klučičího pokoje.Do toho kde bydlí dvě třetiny našich trojčat,ale zároveň je přímo propojen s naším pokojem skříňovým schodištěm.
Pousmála jsem se na Kryštofovu postel a vešla do skříně.
Ve svém pokoji jsem si sedla na postel,vytáhla notebook a pustila si pár filmů,které jsem si tam před lyžákem natahala,a už se vraceli ostatní ze svahu.
Čekala jsem jestli se první do pokoje přiřítí Kikina nebo Kája s Pájou,ale k mému překvapení to byl Miky.
"Hej,Týno.Nevíš kde je Aneta?"
"Ne."Odsekla jsem a odešla na balkón.
"No tak.Kde je Aneta?"
"Nevím.A navíc se ptáš nesprávné osoby.Aneta se mnou nemluví.A vypadni!"Miky sklopil hlavu a vydal se na cestu z balkónu.Přitom se šikovně práskl o futra do ramen.
"Au."Ujelo mu i když dělal že se nic takového nestalo.
"Jsi v pořádku?"Otočila jsem se.
"Nestarej se o mě.Nejsem malé děcko."Štěkl na mě.
"Promiň Miky.Nechtěla jsem na tebe být hnusná.Je toho na mě prostě poslední dobou strašně moc.Promiň.Nesmím si vybíjet zlost na lidech."
"V poho."Mávl rukou.
"A kde je teda ta Aneta?"Dodal po chvíli intenzivního mlčení.
"Ježišmarja.Kolikrát ti mám říkat že NEVÍM!!!"Pak jsem si to uvědomila.
"Promiň."Omluvila jsem se znova a chytila ho za ruku.Byla tak jemná a příjemná na dotek.Podívala jsem se mu do očí.Do jeho překrásných tmavohnědých očí.Už se nedivím tomu,co na něm ostatní holky vidí.Při pohledu do jeho očí se každé musí zamotat hlava.Rychle jsem se ale vzpamatovala.
"Radši už běž."A takhle jednoduše a efektivně jsem se ho zbavila.

I am really looking forward to...

1. září 2013 v 20:21 | KikinaTyna
...school.
Jsem asi divná,ale opravdu se nesmírně těším.Opravdu šíleně a moc.